„Na vrcholu nejvyšší galerie šlehal veliký plamen, stoupal s víry jisker mezi oběma věžemi, velký, nezkrotný a zuřivý plamen, jehož jazyky odnášel chvílemi vítr. Pod tímto plamenem chrlily neustále dva chrliče s tlamami oblud žhavý déšť roztaveného olova,“ vykreslil Hugo dramatickou scénu ve svém slavném díle Chrám Matky Boží v Paříži. Vydal ho roku 1831 a jeho hlavní motivací bylo přimět úřady k rekonstrukci katedrály, jež utrpěla nepokoji, špatnou péčí i neumělými přestavbami.
Mrzačení, šlendrián
„Chrám je ještě dnes velkolepá a nádherná stavba. Ale třebaže si i ve stáří uchovala svou krásu, těžko se ubránit povzdechu a rozhořčení nad tolikerým pustošením a mrzačením, jež této památné stavbě svorně připravili čas i lidé,“ psal Hugo. I díky němu si lidé zase víc začali vážit středověkého slohu, rozmohla se novogotika (u nás třeba přestavba Hluboké) a konkrétně Notre-Dame se už tehdy stal oblíbeným cílem turistů. A na rekonstrukci nakonec došlo, začala 15 let po vydání díla. Parlament přiklepl architektům 2,7 milionu tehdejších franků, ovšem rozpočet za dvacet let prací nabobtnal na pětinásobek.
Mimo jiné se vrátila barevná okna – vitráže, které byly předtím nahrazeny čirým sklem pro více světla. Katedrála také dostala zpět svou štíhlou vysokou věž, ta ze 13. století byla demontována roku 1786. Při pondělním požáru o ni zase přišla, ale jistě ne navěky. Prezident Macron slibuje rychlou renovaci, prý bude katedrála „ještě krásnější“. Přihlásilo se dost dárců na to, aby se jeho slib mohl splnit.
Požární bestseller
Román pomohl katedrále, požár pomohl románu... V minulých dnech zaznamenala knihkupectví nebývalou poptávku po Hugově klasice. Na francouzské verzi e-shopu Amazon se mezi deset nejprodávanějších knih dostalo hned pět různých vydání.
A třebaže už doteď byl chrám možná vůbec nejvyhledávanější památkou světa (ročně i 14 milionů návštěvníků, okukování zvenčí nepočítaje), můžeme nyní očekávat nárůst zájmu.
