Byla kontroverzní už od chvíle svého vzniku, přijali ji se smíšenými pocity. Přece jen by za tu cenu tehdy postavili čtyři bytové komplexy pro chudinu. 8 milionů korun ale nebylo pro textilního průmyslníka Alfreda Löw- Beera částkou, která by ho zruinovala. Dceři Gretě a zeti Fritzi Tugendhatovi vilu slíbil jako svatební dar a věhlasnému architektovi Ludwigu Miesi van der Rohem nedal žádný finanční strop. Postaveno bylo v úctyhodném čase 14 měsíců. A v roce 1930 se rodina nastěhovala. Po osmi letech ale musela utéct před nacisty a pak budova zůstala napospas různým obyvatelům. Němci, Rusové, taneční škola, dětská léčebna, to vše se tu vystřídalo.
MAGIE POKOJE
Když ji konečně otevřeli pro veřejnost jako památku, zapůsobila i na spisovatele Simona Mawera (70), který se osudy jejích obyvatel nechal inspirovat pro knihu Skleněný pokoj. „Nejprve jsem přijel do Brna kvůli mé knize o Mendelovi. Vilu jsem tehdy navštívil jako turista a nadchla mě. Jenomže v té době mne žádný příběh nenapadl. To se stalo až o deset let později při druhé návštěvě. Znovu jsem navštívil vilu a začal vymýšlet příběh. Nechtěl jsem psát o skutečné rodině, která tu žila,“ vzpomínal na vznik románu Mawer (román Mendelův trpaslík vyšel v roce 2010). Kniha učarovala i filmařům, adaptovat ji chtěl třeba i režisér Jan Hřebejk. Nakonec »zvítězil« Julius Ševčík (40), který už má na kontě třeba Masaryka. I proto se mu povedlo do role architekta získat Karla Rodena (56). Právě jeho postava, architekt von Abt bohatým manželům Landauerovým navrhne dům snů, ve kterém je i zmíněný skleněný pokoj. Ve vile Tugendhat je to onen slavný velký obytný prostor, na tu dobu s převratnou koncepcí spouštěcího okna, bez nosných zdí, ale s ocelovými nosníky, onyxovou stěnou měnící barvu pod slunečními paprsky a zimní zahradou.
Více se dočtete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
