Na základní škole, kam ještě před deseti lety jako kluk chodil, je dnes učitelem : Žáku Šimáku, tak už jsme kolegové

Minulý týden měli už učitelé napilno, připravovali si třídy, paní ředitelka vedla porady, absolvovali jako každý rok školení civilní obrany a nováčci, což je i Martin Šimák, museli projít vstupními procedurami jako zaměstnanci kdekoli jinde.

Práce všeho druhu...
Martin cosi kutí na zemi ve 3. B, kde bude třídním, je zabraný do práce, jakmile ale zaklepeme, hned se nám ochotně věnuje, asi je rád za rozptýlení. „No ano, lehce nervózní jsem, ale až tady přede mnou budou sedět žáci, rychle to opadne,“ uvažuje nad rozdělanou prací. „Zrovna dávám do pořádku mapu republiky, za ty roky se trochu opotřebovala,“ hlásí omluvně. Hřebíčky, kladívko, učitel na prvním stupni musí být univerzál ve všech směrech. Kromě výtvarné a hudební výchovy učí všechno. Pozdraví se paní učitelkou Štěpánovou, svoji bývalou třídní, sedne za katedru a líčí, proč se rozhodl pro tohle povolání. „Až během studia biologie mě napadlo, že bych mohl učit. Že chci dělat něco užitečného, něco pro lidi. Ve vzdělání vidím smysl.“

Co na to bývalá třídní?
Finanční stránku staví až na druhé místo, loni se oženil, manželka se také věnuje biologii, pokračuje v doktorandském studiu bude bádat, věnovat se vědě, publikovat. „Nedělám to primárně kvůli penězům. I když jsem zaznamenal sliby, že se platy zvýší, jde o to, jak tomu kdo věří.“ Chlap, který jde učit, musí trochu snílek, altruista. „Jako muž má ve školství lepší předpoklad kariérního postupu. Martin byl vždycky šikovný, ale třeba v páté šesté třídě bych ještě neřekla, že by mohl být pedagog, nebyl vůdčí osobností, ovšem byl spolehlivý,“ usmívá se Božena Štěpánová, třídní, češtinářka a dějepisářka.

Bojím se, že mě budou zkoušet
Vrací se po deseti letech. Na střední škole studoval ochranu životní prostředí, na univerzitě geologii a pak botaniku. S dětmi má zkušenosti, vede přírodovědné kroužky a ve škole chce směrovat své žáky k pozitivnímu vztahu k přírodě. „Asi zhruba vím, co žákům řeknu. Koukal jsem do učebnic, připravoval se. Ale když tady tak chodím ty první dny, občas si přijdu ještě jako žák. Povyrostl jsem, lavice jsou menší, ale zdá se mi, že přijde pan učitel, otevřu čítanku a jede se dál,“ zavtipkuje.

Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku Aha!