Fenomén český obložený chlebíček začal před 100 lety U Paukerta!
4 fotografie
Kdepak, neobejde se bez nich žádná pořádná česká oslava. Druhý den, patřičně okoralé, jsou nejlepší! Když si dáte oblíbený vajíčkový, tutově se zapatláte majonézou. Tolik i mnoho dalších pravd se traduje o chlebíčku, českém fenoménu, který jinde na světě nenajdete.
Víte, že před časem oslavil už sto let? Ano, v roce 1916, když Jan Paukert založil v Praze své proslavené lahůdkářství, se začala psát chlebíčková historie. Paukert byl talent, pozvedl obchod s delikatesami na výsostnou úroveň. Co na tom, že k němu zakrátko chodili Vlasta Burian, Hugo Hass nebo Jan Werich. A že po osmnáctém roce začal dodávat lahůdky Masarykovi na Hrad?Zásadní je vynález chlebíčku!
Vždyť jiná gastronomická komodita tohoto druhu nenašla větší zalíbení u českých hospodyněk. Chlebíček vlastně umí dnes »spíchnout« také méně dovedný pantáta, když chce pomoct s přípravami na silvestrovské veselí (anebo ho pronásleduje hlad). Plácnout na veku trochu vlašského salátu nebo jen potřít máslem, to svede kdekdo. Zatočit plátek šunky do ruličky, sýr jakbysmet, přidat okurku, petrželku, případně vejce a nakládanou papriku... Fenomén se zrodil!
Vymyslel je mlsný malíř
Dobré je vědět, že typický obložený chlebíček vznikl na přání Paukertova rodinného přítele, dnes vcelku bezvýznamného malíře Jana rytíře Skramlíka (1860 – 1936). Tenhle bonvivánský umělec (několik let byl i operním pěvcem, měl na to ostatně figuru, v Národním divadle odzpíval 33 různých oper coby vyhledávaný baryton) přiznával celoživotní lásku k jídlu. Vedle kvality stavěl na roveň i kvantitu.
Když ve svém ateliéru tvořil velká plátna, vyžadoval občerstvení hned vedle palety s barvami. Nosili mu tedy od Paukerta lahev vína a malé apetitky, už tehdy se módně říkalo amuse-bouche. Dnes říkáme jednohubky. „Milý příteli, nezdají se Vám příliš drobotné a nanicovaté? Chuťově jsou dojista delikatesní. Ale něco tak na dvě tři zakousnutí, podobného, by neškodilo,“ napsal Paukertovi a přání bylo zakrátko vyslyšeno. Jan Paukert oslnil s chlebíčky, jaké známe dnes...
Poprava za chlebíčky
Chlebíčky sehrály i důležitou roli v nacistickém odboji. 18. září 1941, během týdne bojkotu protektorátního tisku, byl předseda protektorátní vlády Alois Eliáš nucen přijmout tzv. aktivistickou sedmičku šéfredaktorů, kteří se dali do služeb nacistického režimu – psali propagandistické texty a sympatizovali s Němci. Tito novináři měli totiž pocit, že je protektorátní vláda dostatečně nepodporuje, proto si vyžádali setkání s předsedou. Eliáš neponechal nic náhodě a pro novináře připravil pohoštění – chlebíčky, které předtím, než je servíroval, nechal přítelem, bakteriologem Františkem Patočkou, napustit bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu. U většiny novinářů se brzy objevily zdravotní problémy.
Jeden z nich – Karel Lažnovský, který snědl chlebíčků nejvíce, otravě o tři týdny později podlehl. Nacistická propaganda jeho úmrtí označila za politickou vraždu a z kolaborantského novináře udělala mučedníka, po němž později pojmenovali dnešní Rašínovo nábřeží dokonce i novinářskou cenu. Eliášovi byla vina nakonec prokázána. Za svou odbojovou činnost byl nacisty popraven.
Ještě něco z historie aneb Napoleon to měl taky rád
• Obložené chleby vlastně přivedla na svět roku 1733 lenost a vášeň pro karban. Lord Sandwich, náruživý hráč karet, se nechtěl zdržovat jídlem a požádal sluhu, aby mu jen tak mezi krajíce chleba vložil plátek grilovaného masa. A první obložený chléb byl na světě!
• Obložený chléb si oblíbil i Napoleon, který při vymýšlení bojových strategií neměl čas vysedávat u stolu. Nechával si tedy přinášet chléb s masem, a aby pěkně viděl, čím je obložený, požádal o odstranění vrchního krajíce.
• S rozvojem železnice vzrostla láska k chlebíčkům ještě víc. Lidé začali více jezdit za prací a na výlety, snáze se přepravovali, a tak chlebíčky přivítali jako svačinu.
4 fotografie
