Ladislav Hrabák (49): Ano, zabil jsem člověka!

• Brutálně mě napadl, měl jsem hrozný strach
• Jsi vrah, řekli mi policajti!

Stačilo málo, a mohl dál žít jako každý jiný. Jenže náhoda – ta potvora, co jedněm dá a druhým vezme – mu v noci do cesty seslala tři opilce. Jeden z nich se chtěl pobavit, a proto se rozhodl seřezat ho jako psa. Šlehl s ním o zem, vymetl s ním křoví. A dál ho chtěl bít pěstí do hlavy, kopat do ledvin... Nepočítal ale se strachem napadeného. Se strachem, který vám vede ruku, když saháte do kapsy pro malý nožík. Se strachem, který velí bodnout toho chlapa, který se pro nic za nic rozhodl vám ublížit, nebo vám dokonce život vzít. Vystrašený a napadený Ladislav Hrabák (49) z Prahy opravdu bodl. A pak se dal na útěk, chtěl si zachránit holý život. Jenže měl bohužel smůlu. Opilý útočník tomu jednomu osudovému bodnutí podlehl a pan Hrabák byl o pár minut později obžalován z vraždy...

Na osudného 9. června 2006 strojvedoucí ČSD Ladislav Hrabák z Prahy nikdy nezapomene. Bylo po půlnoci, když se před restaurací rozloučil s kamarádem a vydal se k domovu. Poslední metro mu ujelo, a tak se z Lehovce na Černý most vydal pěšky. Kousek od stanice Rajská zahrada ale jeho cesta skončila.

Už zdálky si všiml tří mužů na druhém chodníku, kteří se k němu přibližovali. Mimoděk zpozorněl. Téměř okamžitě si vybavil několik let starou příhodu, kdy byl na podobně prázdné ulici brutálně napaden opilými mladíky. Tenkrát to odnesl zlomeným nosem a doživotním traumatem. Říkal si, co ho čeká teď...

Čím více se blížil k hlučné trojici, tím větší strach cítil. Když o několik metrů dál zamířil jeden z mužů J. Š. (25) přímo k němu, Ladislav Hrabák věděl, že je zle. Jeho kroky ovládl strach z příštích okamžiků. Uvědomil si, že je sám proti přesile...

Útočníka bodl do prsou

Během následujících vteřin dostaly události rychlý spád. Opilý mladík přešel ulici a do nervózního Ladislava Hrabáka vrazil prudce ramenem. Ten náraz ustál a beze slov pokračoval v cestě.

„V první chvíli jsem byl rád, že to dopadlo jen strčením a částečně jsem si oddechl. Radoval jsem se ale předčasně. Útočník se otočil a znovu se rozeběhl směrem ke mně. Něco nenávistného křičel a srazil mě na chodník,“ vzpomíná na začátek všech těch hrůz Ladislav Hrabák.

V příštím okamžiku však dopadl na zem podruhé a nohou mu projela ostrá bolest. Pokusil se vstát, ale útočník ho doslova prohodil živým plotem. Ladislav prudce dopadl na betonový květináč a rameno měl jako v ohni.

„V první chvíli jsem měl pocit, že mám zlomenou lopatku. Uvědomil jsem si, že mi jde o život. Byl jsem několik metrů od místa prvního napadení, když jsem se pokusil utéct. Útočník mě však zahlédl a opět se na mě vrhl. Ležel jsem na zemi kousek od živého plotu a kromě jeho kumpánů nebylo nikde ani živáčka. Přicházeli směrem k nám a já cítil, že bude zle. Instinktivně jsem vytáhl kapesní nožík a na moment, kdy jsem bodl, si už ani přesně nepamatuji,“ popisuje nejhorší okamžik svého života Ladislav Hrabák.

V té chvíli se prý neovládal a myslel jen na záchranu vlastního života. Bodnutý muž měl ale smůlu. Násilnické choutky zaplatil životem...

Obviněn z vraždy

„Pozor, má nůž!“ varoval ještě zraněný útočník kamarády a vykročil do ulice směrem k nim. Potom klesl k zemi. Jeden z trojice se okamžitě rozeběhl směrem k rozrušenému Ladislavu Hrabákovi. „Křičeli, že mě zabijí. Okamžitě jsem se dal na ústup. Běžel jsem a přitom jsem kolem sebe mával nožem. Slyšel jsem, jak svolávají pomoc, bál jsem se, že přiběhnou další posily a umlátí mě. Okolí jsem neznal, instinktivně jsem ustupoval z dosahu pouličního osvětlení a snažil se schovat v bezpečí. Chtěl jsem utéct někam do polí. Ani jsem nedýchal a čekal, co bude dál. Pronásledovatel to naštěstí po chvíli vzdal. Obešel jsem bloky domů a vydal se na policejní stanici,“ vzpomíná na dramatickou situaci Ladislav.

Chtěl nahlásit napadení i následující potyčku, navíc ho bolelo rameno i noha, téměř se nemohl hýbat. Nevěděl, že mladík, se kterým se střetl, je v ohrožení života. Vždyť ho z místa potyčky viděl odcházet. Nůž měl stále u sebe, ani ho cestou nezahodil. Policisté však už o incidentu věděli z výpovědi útočníkových kamarádů a Ladislava Hrabáka okamžitě obvinili.

„Je tři jsem měl napadnout já. Kdybych byl nějaký zločinec nebo kriminálník, který se pere, ale já jsem se násilí vždy vyhýbal. Převezli mě na oddělení do Kongresové ulice, kde jsem byl tři hodiny připoután k háku ve zdi. Kolem osmé hodiny ranní jsem se dozvěděl, že ten mladík zemřel a já jsem obviněný z vraždy. Pojala mě hrůza. Ve vazbě jsem strávil dvanáct hodin ve společnosti kriminálníků z pražského podsvětí a v antonu jsem jel s nějakými Poláky, kteří vykrádali auta,“ líčí.

Až později se dozvěděl, že zabitý muž se občas napil, v minulosti měl problémy se zákonem pro násilnické sklony a dokonce fyzicky napadl policistu.

Odsouzen za zabití

Amatérský horolezec a cestovatel, který s kamarády navštívil Jižní Ameriku a Mexiko, nepatří mezi násilníky a rváče, právě naopak. I když na cestách stanul několikrát tváří v tvář nebezpečí a v Jižní Americe se zranil tak, že skoro zemřel, osudnou se mu stala paradoxně cesta noční ulicí. Z pečlivého strojvedoucího se jako mávnutím kouzelného proutku stal během několika vteřin vrah. Možná ještě větší drama než při nočním napadení na Černém mostě prožíval Ladislav Hrabák tenhle čtvrtek v soudní síni Městského soudu v Praze. Státní zástupce pro něho požadoval trest za vraždu, jeho obhájkyně pro změnu úplné zproštění viny. Výpovědi svědků (kamarádů poškozeného) se lišily od jeho, nesrovnalosti byly i v líčení událostí jím samotným. Vězení, nebo svoboda? Soud vzal v úvahu svědecké výpovědi, posudky soudních znalců i zkušenost obžalovaného s napadením, které na si vlastní kůži prožil před lety. Na základě těchto materiálů rozhodl šalamounsky. Ani vězení, ani zproštění viny.

Obžalování z vraždy bylo překvalifikováno na ublížení na zdraví s následkem smrti a Ladislav Hrabák byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody s dvouletou podmínkou. Pro obžalovaného zdánlivě výhodný rozsudek však jeho obhájkyni Dagmar Raupachovou neuspokojil a okamžitě se odvolala. „V této konkrétní kauze jsem přesvědčena nejen jako obhájce, ale i jako člověk, že se jednalo o nutnou obranu. A budu bojovat jako lvice až do konce. Je totiž třeba vyslat signál, že slušná část společnosti je chráněna a že právo bránit se, když je člověk brutálně napaden, jí nebude upíráno. Tento rozsudek vysílá bohužel signál zcela opačný, což považuji za chybu,“ řekla Nedělnímu Aha!