První česká bronzová hrdinka z paralympiády Běla Třebínová: Znovu už neochrnu!

S plaváním začala v devíti letech, ale v patnácti musela trénink přerušit. Důvodem byla chronicky nemocná páteř. Běla se pomalu smiřovala s ochrnutím, které přišlo po operaci v roce 1999. „Byla nevyhnutelná,“ říká rodačka z Náchoda, která přesídlila do Českých Budějovic.

Vyhrálo plavání
Při následné rehabilitaci sledovala paralympiádu ze Sydney a dostala nový impulz. Sportovat navzdory svému postižení. Před stolním tenisem dostalo přednost plavání a už v roce 2001 vyhrála první medaile na ME. „Nejhorší bylo zvyknout si, že nohy nedělají, co by dělat měly. Druhá půlka se táhne za vámi a vy se s ní musíte naučit spolupracovat,“ prozradila před časem v rozhovoru pro Deník s tím, že cit pro vodu se ale zapomenout nedá. Ani přes takový hendikep.

Během kariéry získala Třebínová 20 cenných kovů včetně pěti z paralympiád v Aténách (kde závodila půl roku po porodu) a Pekingu. V roce 2010 však bazény opustila. Jenže před Riem byla požádána, jestli by nepomohla vyplavat kvótu na 50 metrů znak. Běle se to podařilo loni na MS, když skončila druhá. „Zjistila jsem, že mi to stále jde, a tak jsem se rozhodla, že to dotáhnu až do Ria,“ vysvětlila Deníku s tím, že ji neodradila ani hrozba viru zika. „Těhotenství už neplánuji a ochrnutá již jsem,“ smála se s humorem vozíčkářům vlastním.

Bojovnice
Rozhodnutí to bylo skvělé, což potvrdil i pondělní nejkratší sprint volným způsobem. „Jsem moc šťastná a doufám, že odteď začnou medaile cinkat všem,“ radovala se plavkyně, která závodí v kategorii S5. Je paraplegik, navíc má i nemocné klouby v ramenou. Nestěžuje si, bojuje. I když na ni občas padne splín. „Člověk se s tím vyrovnává dnes a denně. Třeba když mě sníh uvězní na dlouhé dny doma,“ vyprávěla česká hrdinka z Ria, bronzová Běla Třebínová. Hrdinka z vozíku.

»Sibiřská« příprava
Je přesvědčená, že tentokrát to bude už poslední paralympiáda. A také poslední velký závod. Běla Třebínová se chce věnovat jen práci, rodině a koníčkům. Již žádné trénování v deseti stupních ve venkovním bazénu.
V něm se českobudějovická plavkyně musela připravovat kvůli rekonstrukci krytého bazénu. „Voda je šíleně studená,“ postěžovala si během přípravy Deníku.

V Riu ji ještě čeká stovka volným způsobem, padesátka znak a dvousetmetrová polohovka. Až to skončí, už bude mít čas na oblíbené detektivky, vaření a vyjížďky na handbiku (speciální kolo na ruční pohon). „Manžel jede vedle mě na kole, syn před námi a já jsem zkrátka ta brzda rodiny,“ říká mamka dvanáctiletého Honzíka.