Vánoce provoní františek...

Vánoce mají svou specifickou chuť i vůni. Cukroví se rozplývá na jazyku, strouhanka kapra lahodně křupe mezi zuby. Pokojem prostupuje vůně purpury či františka! I dnes, v době, kdy domácnosti zaplavily vonné svíčky a difuzéry, saháme o svátcích do hlubokých šuplíků a vytahujeme na světlo černý kužílek s vůní kadidla.
Voní 250 let
Pryskyřice kadidlovníku byla vždycky luxusní záležitostí a do domácností vůně kadidla pronikla až s »františky« z těstíčka z dřevěného uhlí, bramborového škrobu, jemných bukových pilin a voňavé přísady. Nápad se zrodil v saské vsi Crottendorf na západní straně Krušných hor, kde je výroba františků doložena od poloviny 18. století. Rychle získaly popularitu, rozšířily se, a dokonce o nich psal i Goethe.
Vykouří zlé síly
Františky se takříkajíc »chytly«. Nejenže dokázaly provonět dům, ale také symbolicky vykuřovaly místnost. Kadidlo má prý moc vyhnat ďábla, proto se také pálilo v kostelích. Kostelní kadidelnici doma každý nemá, ale františka si mohli pořídit i chudí lidé a před Vánocemi vykuřovat zlé síly ostošest.
Pravý se dělá ručně
Hlavní součástí je dřevěné uhlí, nejlépe z bukového nebo lipového dřeva, rozemleté na jemný prášek, špetka kadidla – přiměřená, aby kouř štiplavě nečpěl, a škrobové lepidlo. Hmota vzniklá smícháním všech surovin se pak ručně natluče do kovových jehlanovitých forem, po určité době vyklopí a suší se mírným průvanem v skleníku někdy i měsíc.
Jak ho správně zapálit
Nejlépe nad svíčkou nebo zapalovačem přidržte špičku františka v plameni po dobu 15 – 20 sekund. Pomalu s ním v plameni otáčejte, aby došlo k rovnoměrnému zapálení vnějšího okraje. Po vytažení z plamene je dobré ho ještě mírně rozfoukat a pak postavit na bezpečné místo. Přece jen, je to v podstatě žhavý uhlík.