Američan Otise Johnson (69) vyšel po 44 letech z basy a nepoznával svět!
Do basy ho šoupli v roce 1971. A když nyní po 44 letech vyšel, připadá si Otiz Johnson (69) jako návštěvník z jiné planety. Všude kolem vidí jen agenty CIA, vidí zvláštní přístroje, čte, že auta už umí jezdit bez řidičů a trička měřit tlak krve. „Svět se strašně změnil,“ říká.
Když loni v srpnu vyšel, v ruce držel doklady, výpis z trestního rejstříku, jízdenku na autobus a 40 dolarů. „Do vězení jsem šel v pětadvaceti, pustili mě v devětašedesáti. A ten návrat do společnosti je těžší, než jsem si myslel. Věci se zatraceně změnily,“ začíná své vyprávění muž, který seděl za pokus o vraždu policejního důstojníka. „Ocitl jsem se na Times Square a vídím, že většina lidí si mluví pro sebe. Pak jsem uviděl, že mají v uších sluchátka. Říkal jsem si, jestli jsou jako všichni agenti. Pak mi řekli, že jsou to Iphony, nebo jak se tomu říká,“ usmívá se Otis. „A někteří lidé se ani nekoukají, kam jdou. Jak to dělají, že můžou chodit, aniž by se dívali na cestu?“ kroutí nevěřícně hlavou. Telefonní automaty vidí už jen výjimečně a nevolá se z nich za čtvrťák, jako kdysi, ale za celý dolar. „A skoro nikdo z nich nevolá...“
A tak se učí novému životu. „Rád jezdím autobusy, kde se dá poklábosit s lidmi, užívám si slunce, rád testuju jídlo a pití, co neznám. Ty limonády, to je bláznovství! Růžové, modré, všechny barvy. A těch věcí, co je všude v regálech...,“ vypráví. Jen jedno ho pálí – že zrhuba od roku 1998 nemá vůbec žádný kontakt s rodinou, nevíc o nich nic, nemá přítelkyni. A tak většinu času tráví sám se svýma vytřeštěnýma očima... „Je hezké být svobodný,“ uzavírá Otis.
