Ujala se slepého psa
BRNIŠTĚ – Na slepého pejska Cihloně, kterého pán vyhnal na ulici a on skončil v libereckém Centru pro opuštěná zvířata, se usmálo štěstí. „Manžel přinesl Aha!, kde se psalo, že ho nikdo nechce. A bylo rozhodnuto. Ani jsme tam netelefonovali. Rovnou jsme se pro něj rozjeli a doufali, že tam ještě bude,“ vypráví Cihloňova nynější panička Zdeňka Ježovicová.
Desetiletý kříženec knírače s ovčákem získal nejen nový domov, ale také jméno. „Zkoušeli jsme, na co nejlépe uslyší, vyhrál Filip,“ dodává. Filip nás včera uvítal vesele v doprovodu svých kamarádů, dvouletého ovčáka Rona a uštěkaného rezatého jezevčíka. Okamžitě nám předvedli momentálně jejich nejoblíbenější hru na honěnou. „Hned se u nás zabydlel. Nevrčeli na sebe. Očichali se a jsou kamarádi. Strach jsem z toho neměla. Se psy dělám odmalička. Moc rád se i mazlí. Nejraději má, když si lehne vedle mne a já ho hladím,“ říká Ježovicová.
Dobrý skutek se jim prý vyplatil. I když Filip nevidí, je prý výborný hlídač. Jakmile někoho ucítí v blízkosti, začne štěkat a je jasné, že se kolem domu něco děje. V zahradě, kterou teprve poznává a v níž si po dlouhé době užívá volného pohybu, se i bez zraku také projevil jako výborný lovec. „Je to lump. Už stačil chytit slepici. Polívka ale nebyla. Poslechl nás a zase ji pustil,“ vzpomíná panička s úsměvem na první Filipův žertík.Na dobu, kdy ho bývalý pán slepého vyhodil a on se dezorientovaně potuloval v Liberci na »cihlářském« vršku, kdy se později v útulku snažil dobrovolně umřít hlady, si Filip už zřejmě nevzpomene. Zdá se, že posledním nepříjemným zážitkem byla cesta autem do nového domova. „V autě se mu nelíbilo, cukal se a bál. Jakmile ale doma vystoupil, bylo všechno v pořádku,“ dodává Ježovicová. Teď má bývalý psí bezdomovec Cihloň místo klece k odpočinku vlastní křeslo nebo si občas s Ronem společně hoví na pohovce. A ze všeho nejvíc mu prý chutnají uzené psí salámky.
