Zpěvák Marian Vojtko chodí s dcerou muzikálového bosse Janečka: "Přátelé ale nejsme," zdůrazňuje
Říká se o něm, že střídá ženy jak na běžícím pásu, jenže to už v poslední době asi neplatí. Muzikálový zpěvák Marian Vojtko se po čtyřicítce nečekaně usadil a chodí s dcerou svého zaměstnavatele Františka Janečka (69), půvabnou Alicí (28). Není prý příznivcem instituce manželství a roli otce chce ponechat osudu. A co se týče té hlavní muzikálové úlohy, tu si na podzim zřejmě zazpívá ve Fantomu opery.
Prozpíval jste se až do finále tříkolového konkurzu na hlavní roli v muzikálu Fantom opery. Proč je ten výběr tak náročný?
„Tři kola byla proto, že se jedná o zahraniční muzikál. Co se týče naší domácí scény, tady už ani na konkurzy moc nechodím. Producenti můj zpěv znají a já se konkurzů i trochu straním. Mám totiž určité »trémistické vlohy« a vždycky se u mě vyskytne nějaký ten blok.“
„Myslím, a tak mi to bylo řečeno i panem Janečkem, že u mě protekce nepřipadá v úvahu. Já to mám, bohužel, ještě těžší. Právě proto, že chodím s jeho dcerou, musím dokázat víc, než ostatní. Navíc, zde mezi otcem a dcerou je vztah natolik blízký, že když se mezi ně vklíní jiný muž, tak to obvykle nedělá dobrou krev.“
Váš vztah s přítelkyní je v pohodě?
„S Alicí je to takové na střídačku. Jsem zaneprázdněný a každý večer někde účinkuju. Takže holka, která to chce se mnou vydržet, to má dost těžké. Jinými slovy, jsem zvyklý žít sám, a když mi někdo zasahuje do mého životního stylu, nemá to se mnou snadné.“
Uvažujete o svatbě?
„Ne, ne, ne. Já jsem protisvatební. Jistě, je mi čtyřicet let a od rodičů mám každý týden na talíři, že bych se měl usadit a mít děti. Usazený už jsem, protože jsem si pořídil malý dům za Prahou, kde si sedím a jsem usazen. (smích) Co se týče rodiny, to musí přijít samo, to nechám osudu.“
S »tchánem« Františkem Janečkem jste spokojený?
„Tak jo, jasně. Moc času spolu netrávíme, ale pracovně si rozumíme. Přátelé asi nejsme, je přece mým šéfem. Musím vykazovat výkony, které požaduje, a kdybych to nezvládal a celý ansábl by se mi smál, tak fakt, že chodím s jeho dcerou, nehraje roli.“
Poslouchal jste jako kluk Kroky Františka Janečka?
„Vůbec jsem je neznal. No, tak snad z toho nebudu mít průšvih.“ (smích)
Často jste alternoval s Danielem Hůlkou. Jaký spolu máte vztah?
„Jsme kamarádi. Na jevišti mi vždy radil a já jsem byl něco jako jeho poslušný a mladší sourozenec. Samozřejmě mě zaučoval i v těch špatnostech, jakými byly třeba večírky. A za to jsem mu také vděčný, protože mě tak vlastně uvedl do společnosti. V těch šestadvaceti mi pochopitelně vyhovovalo, že jsem v Praze, chodím s Danem na večírky a jsem jeho kámoš.“
Rivalita mezi vámi nebyla?
„Nikdy. Já jsem byl vždycky pokorný. Teď mám třeba spoustu kolegů, kteří mají pocit, že jim patří svět, chybí jim pokora a neumí se chovat. Zatímco já jsem byl šťastný z každé rady do života, dnes vám chce každý bodnout nůž do zad, aby se vás zbavil. Doba se vyvíjí, je stále rychlejší a čím dál těžší. Zatím jsem zažil podrazy spíš menší, které si dokážu sám a chlapsky vyříkat. Mám 190 cm, takže se nebojím.“
Došlo i na facky?
„Zatím ne. Když je večírek, nepiji tvrdý alkohol, abych nebyl agresivní. Mám blok. Když jsem byl mladý metalista, prali jsme se pořád. Mám třikrát zlomený nos a rozhodně se nebojím do něčeho jít.“
Teď jste klidný, nebo prchlivý?
„Jsem velmi klidný, pokud jsou klidní i všichni kolem. Když nějací burani urážejí mě, nebo moje okolí, postavím se. Jsem takový horkokrevný Podtatranec. Pak se mi zatmí před očima a už nevnímám. To už ale musí jít opravdu o něco, co se nedá přejít v klidu.“