Vlastina Svátková (36): Můj boj s bulimií!
Dřív pro ni bylo každé sousto výčitkou, dnes si ho vychutnává! Křehká Vlastina Svátková (35) se roky trápila sebezničujícím hladověním. Všechno přitom spustila hloupá výčitka jejího přítele, že má velký zadek. Tehdy jí bylo šestnáct a kolotoč nezdravých diet, záchvatů žravosti i vyčerpávajícího cvičení se začal točit. Z bulimie ji paradoxně dostalo až první těhotenství. Dnes filmová manželka Radovana Krejčíře (49) z filmu Gangster Ka žije podle úplně jiných pravidel! Nejen o tom vypráví v následujícím rozhovoru...
Nedávno jste si nechala ostříhat vlasy. Proč tak radikální změna?
„Uvažovala jsem o tom už dlouho. Věděla jsem, že tohle jsem víc já. Dlouhé vlasy jsem stejně pořád jenom motala do drdolu, aby nepřekážely, a měla je jenom proto, že se říká, že herečka má mít dlouhé vlasy, jinak už nebude hrát. A já si řekla, že je mi jedno, co se říká, a risknu to. Nechci žít život někoho jiného, ale svůj. V tom, v čem je mi nejlíp.“
Ze všech stran slyšíme, že je důležité žít okamžikem. Vy jste se to naučila?
„Některé věci se budu učit celý život. Žít přítomností v každém okamžiku je jedna z nich. Někdy se mi to už povede, mnohokrát v tom ale selhávám. Na druhou stranu přesně na tomto se dobře ukazuje, že není důležitý cíl, ale cesta. Člověk žije život nejlépe tak, jak může. Je důležité, že má vůli se vůbec posouvat a učit se.“
Ještě toužíte po dokonalosti?
„Naopak! Všude vyhlašuji, že nejsem dokonalá, ani nic dokonale nedělám – a je to v pořádku. Tlak na to být perfektní je obrovský. Všichni se za tím ženou, ale nikomu nedochází, že nic takového neexistuje. Vezměte si, že pro někoho je jedna žena v plavkách naprosto dokonalá a pro jiného plná nedostatků.“
Dříve jste se hodně trápila pochybnostmi.
„Teď už vím, že se nemusím zavděčit všem, vlastně nikomu. To jediné podstatné je být spokojená sama se sebou. Kdo je vlastně dokonalá máma? Ta, co nikdy nekřičí, vše toleruje a pokaždé naslouchá? Zřejmě nemusí pracovat a není unavená. Ale nemyslete si, ani být celý den doma s dítětem není výhra. Je to mnohdy náročnější než sedět v práci. Tím vším chci říct, že dokonalost je iluze a zbytečně nás všechny ničí a stresuje.“
Ve svém 13. komnatě na ČT jste promluvila o mentální bulimii. Bylo pro vás těžké tohle téma otevřít veřejnosti?
„Když už jsem ho otevřela, tak ne. Ale ten moment musel dozrát. Potřebovala jsem čas, abych měla nadhled, a už se mě to nijak nedotýkalo. Rozhodla jsem se o tom mluvit, protože je důležité mluvit o tom nahlas. Dotýká se to mnoha žen, které se za svoje problémy stydí, mají pocit, že jsou divné a že jsou v tom samy.“
Zakazujete si dnes přemýšlet o tom, co jíte?
„Vůbec ne! Něco si zakazovat není přece cesta, jak být zdravá. V ničem, ani v jídle, už se neomezuju. Mám se ráda. To je ta cesta. Neubližovat si. Přijímat se. Dopřát si to, co tělo potřebuje. Starat se o něj. Starat se o sebe a svoji duši. Jasně že přemýšlím nad tím, co budu jíst, na co mám zrovna chuť, co si uvařím nebo kam se zajdu najíst. Miluju jíst, ochutnávat, objevovat nové restaurace, zkoušet nové věci. Akorát se nestravuji zrovna ve fastfoodech. Nikdy mě to nelákalo. Jídlo je pro mě dnes láskou a potěšením. Takže nedržím žádné diety. Jenom se nepřejídám. Vím, kdy mám dost.“
Co pro vás dnes znamená být nejlepší?
„Být nejlepší v čem? Já si nemyslím, že jsem v něčem nejlepší. Ale bylo by fajn si konečně začít o sobě myslet, že jsem v něčem dobrá. Umět být na sebe hrdá, pochválit se, vnímat svůj posun, snahu, cestu. Nesnažím se být nejlepší, snažím se být dobrým člověkem, neubližovat, mít ráda ostatní i sebe. Pak se začne zázračně proměňovat i celý svět kolem nás.“
Věříte, že existuje něco jako spřízněná duše? Máte ji ve svém životě?
„Určitě existuje to, že je nám někdo hrozně moc blízký, že si s ním rozumíme i beze slov, že nám čte myšlenky a my jemu. Prostě že je nám s někým hrozně moc fajn. Takové duše se přitahují, navzájem se poznají. A já takovou duši ve svém životě mám, ano.“
Krizi s manželem Jiřím Kounickým jste ale řešili s terapeutem. Bylo vám nepříjemné mluvit o problémech před třetí osobou?
„Téma terapie je opět v naší zemi silně tabuizované. Všichni se tváříme, že jsme absolutně v pohodě, a tajně polykáme antidepresiva nebo se necháme terorizovat manželem. Stydíme se, problémy neřešíme, tutláme. A to jenom proto, že když se někomu svěříte s návštěvou terapeuta, ukazuje na vás prstem a myslí si, že to teda už musíte mít opravdu vážný problém!“
Jak vzpomínáte na natáčení filmu Gangster Ka s Hynkem Čermákem?
„Hynek je hvězda, profík, ale zároveň i muž velice citlivý a zranitelný. A proto ho mám mnohem víc ráda než proto, že je hvězda. Protože být hvězdou nic neznamená. V tom opravdovém, naplněném, spokojeném životě...“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Deníku Aha!
Vlastina Kounická Svátková má po porodu úžasnou postavu a manžel si vzal mateřskou