13. komnata herce Jandáka (70): NAŠLI U NICH ZBRANĚ

Pronásledování StB, hledání zbraní a pokus o sebevraždu. To všechno má Vítězslav Jandák (70) spojené s dětstvím, kdy byl jeho tatínek odsouzen za nepřátelskou činnost proti státu.
Otec herce a bývalého poslance pracoval pro britskou rozvědku už za 2. světové války. Byl dokonce vyšetřován gestapem a vězněn na Pankráci. Po válce pracoval v ochranné službě hlavy státu a důvěrně se znal například s ministrem zahraničí Janem Masarykem (†61). Po roce 1948 byl ale komunisty postupně sesazován, až musel opustit ministerstvo vnitra a živil se jako jeřábník. Jenomže se stal členem ilegální organizace Akademické legie. A v tom momentě přišlo peklo.
Hledání zbraní„Když jsem přišel ze školy, všude stála auta v ulici. Po baráku chodilo hodně lidí. Do všeho se koukali a po zahradě jezdili pánové s detektorem kovu a hledali zbraně,“ zavzpomínal Jandák na jedno řádění StB. Příslušníci tajné policie rozkopali nejen zahradu, ale i rodinný hrob, aby něco objevili. „Ty zbraně našli zakopané v krčském lese a pak je našli i v rohu domu mezi dvěma zdmi,“ svěřil. Jeho otce pak odsoudili v tajném procesu za nepřátelskou činnost proti státu k 5 letům vězení.
Smutný vlak„Doma to vypadalo děsivě,“ popsal herec atmosféru doma na začátku šedesátých let. „Myslím, že od toho momentu jako by se tady probudila nějaká patogenní zóna. Tu brečela máma, tu babička, do toho přicházela teta. Bylo to na prd. To bylo hrozný, ten smutek v domě,“ přiznal s tím, že matku jednou dokonce našli, jak klečela u nezapálené plynové trouby. „Chtěla se otrávit. Bylo to ošklivý,“ prozradil.
A děsivé byly i návštěvy v nejtěžším vězení tehdejšího Československa v Minkovicích, než otce propustili po třech letech na amnestii. „Za tátou jsme jezdili vlakem. A byl to nejsmutnější vlak na světě. Protože s ním jezdili většinou příbuzní těch, co v lágru seděli,“ dodal Jandák v pořadu České televize 13. komnata.
Rudý koncentrákPolitičtí vězni tomu říkali rudý koncentrák, rudé peklo. »Nápravně výchovný tábor« byl vybudován roku 1958 v Minkovicích v Jizerských horách stranou od lidí. Věznice se stala podle mnohých nejobávanějším kriminálem socialistického Československa. Sem přicházeli vrazi, sexuální devianti a političtí vězni, kteří byli pro komunistickou stranu nejvýše nebezpeční. A museli splňovat za nelidských podmínek přísné pracovní normy. Na následky nelidského týrání v Minkovicích zemřel v roce 1988 disident Pavel Wonka (†35).
Na video s Vítězslavem Jandákem se můžete podívat zde: