Hůlka zachránil Brabcovi partnerku!

Na tom, že spolu zpěvák Daniel Hůlka (48) a kytarový virtuos Lubomír Brabec (63) koncertují, asi nikomu nepřijde nic divného. I když nejsou tradiční dvojicí, propojování žánrů je v hudebním světě oblíbenou a atraktivní disciplínou. Ne každý ovšem ví, že jsou zároveň nejlepší kamarádi. Dohromady je původně nespojila hudba, ale závody na plachetnicích. A dodnes spolu jezdí na moře a jeden druhého dokážou podržet i nad vodou. Zkrátka jsou »parťáci« na suchu i na vodě. A nyní chystají velký vánoční koncert…
Kde jste se vlastně poprvé poznali?
LUBOMÍR: „Na společných koncertech, kde byl Dan za největší hvězdu. Tehdy už získal Slavíky a všichni k němu vzhlíželi.“
DANIEL: „Já jsem k Lubošovi taky hrozně vzhlížel! Miluju kytaru, taky jsem chtěl hrát, ale skončil jsem jen u táboráku nebo v hospodě, nikdy z toho nebyla klasika. (směje se) Vždycky jsem si s ním chtěl zazpívat, ale styděl jsem se mu to říct! Nakonec jsme se nedali dohromady přes muziku, ale přes jachting.“
Jak k tomu došlo?
LUBOMÍR: „Můj kamarád, jachtař Jiří Zindulka, vymyslel, že bychom mohli začít závodit na plachetnicích. Tehdy jsem se zrovna vrátil potřetí z Antarktidy. Řekl, že já budu kapitánovat, mám dát dohromady tým a on nás naučí jezdit a závodit. Vzal jsem do týmu Vaška Vydru, Janu Bouškovou, Lucii Výbornou, a pak došlo na to, že by jel taky Dan, protože jako mladej jezdil na plachetnicích.“
DANIEL: „Já si pamatuju, že na ten první závod jsem jel rovnou z představení muzikálu Monte Cristo. Přijel jsem tam ráno a vezli mě rovnou na loď.“
LUBOMÍR: „Přivezli ho uprostřed závodu. K plachetnici na moři přijel motorovej člun a vysadili tam Dana Hůlku. Celá posádka z toho byla pořádně vyvalená! První závod jsme prohráli a všichni z nás měli legraci, jak to těm komediantům natřeli.“ (směje se)
Zažili jste někdy situaci, kdy šlo o život?
LUBOMÍR: „Při jednom závodu nám povolil spinakr a těsně před skalisky jsme se málem převrátili. Hledal jsem nůž, abych jako kapitán odřezal plachty, nemohli jsme nastartovat motor a loď byla hnaná na skaliska. Moje Ivanka sletěla a Dan riskoval život, protože mohl spadnout s ní. Ale sáhnul pro ni a vytáhl ji.“
DANIEL: „Protože mám dlouhý ruce.“ (směje se)
LUBOMÍR: „I za to mu vděčím, že mi zachránil partnerku.“ (směje se)
DANIEL: „Rádo se stalo!“
LUBOMÍR: „ A těch situací bylo víc. Jednou nám před cílem prasklo kormidlo a loď se skoro převrátila. Dan tehdy vytáhnul za kotník Janou Bouškovou, a tak jsme ji nemuseli tahat z moře. To už jsme věděli, že je to kluk do nepohody, se kterým se dá nejen jezdit na lodi, ale i zažít spoustu legrace.“
Celý rozhovor si přečtěte v dnešním vydání Nedělní Aha!