Lechtivý příběh plný erotiky: Hra na Devět a půl týdne
Kniha 50 odstínů šedé se stala doslova světovým hitem. Dříve, než si přečte první ukázku, si připomeňme, o čem dílo je. Studentka literatury Anastasia Steel má napsat rozhovor s úspěšným a bohatým podnikatelem Christianem Greyem (Grey = angl. šedý, odtud název knihy 50 odstínů šedé). Na domluvenou schůzku však přijde muž, který ji neuvěřitelně přitahuje. I starší a zkušený Christian po krásné a chytré dívce zatouží. Ta však je nejprve šokována jeho nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, zda do vztahu jí, ale Christianovi nemůže odolat...
Hra na Devět a půl týdne
„Takže vařit budeš ty?“ ušklíbnu se nevěřícně.
„Ach, ti bezvěrci, že? Zavři oči.“
Pane jo. Myslela jsem, že povedeme bitvu na život a na smrt, a místo toho se tu schyluje k hrátkám v kuchyni.
„Tak zavři je,“ přikazuje mi.
Nejdřív s nimi zakoulím, až potom ho poslechnu.
„Hmm. To nestačí,“ zamručí. Otevírám jedno oko a vidím, jak ze zadní kapsy kalhot vytahuje fialový hedvábný šátek. Barevně ladí k mým šatům. No to mě podrž. Tázavě se na něj zadívám. Kdy k němu přišel?
„Zavřít,“ opakuje rozkaz. „Ani škvírku.“
„Ty mi zavážeš oči?“ dostávám ze sebe překvapeně. Najednou jsem bez dechu.
„Jo.“
„Christiane …“ přikládá mi prst na rty, aby mě umlčel.
Ale já chtěla mluvit.
„Mluvit budeme později. Teď chci, abys jedla. Říkalas, že máš hlad.“ Lehce mě líbne na rty. Hedvábí šátku se mi měkce otírá o oční víčka, zatímco mi ho pevně utahuje v týle.
„Vidíš něco?“ ověřuje si.
„Ne,“ potvrdím a protočím panenky.
Tiše se uchechtne. „Poznám, kdy na mě převracíš oči… a ty víš, co to se mnou dělá.“
Našpulím rty. „Nemůžeme se prostě pohnout z místa a dokončit to?“ ohradím se nedůtklivě.
„Taková netrpělivost. Tak dychtivá po mluvení,“ utrousí hravě.
„Přesně tak!“
„Nejdřív tě musím nakrmit,“ řekne a otře se mi rty o spánek, čímž mě vmžiku ztiší.
Tak jo… ať je po tvém. Odevzdávám se svému osudu a naslouchám jeho pohybům po kuchyni. Dveře lednice se otevírají a Christian vzápětí pokládá na pult za mnou nejrůznější nádoby. Zlehka našlapuje k mikrovlnce, něco do ní vkládá a zapíná ji. Má zvědavost roste. Slyším cvaknutí toasteru a otočení jeho časovače následované tichým zvukem odpočtu. Hmm – že by toasty?
„Jo, nemůžu se dočkat, až si promluvíme,“ zamumlám roztržitě. Kuchyň se plní škálou nejrůznějších exotických pikantních vůní. Poposedám si.
„Seď v klidu, Anastasie,“ broukne těsně u mě. „Teď chci, aby ses chovala…“ zašeptá.
Ach můj… Vnitřní bohyně v mžiku zamrzá, nehne ani brvou.
„A nekousej si ten ret.“ Christian mi za něj mírně zatáhne, aby ho uvolnil ze sevření zubů, a já se neubráním úsměvu.
Jako další zaznamenávám ostré lupnutí korku vytahovaného z hrdla láhve a jemné klokotání vína nalévaného do sklenice. Pak následuje chvilka ticha, po které přichází slabé cvaknutí a měkké zašumění z oživených reprobeden. Drsné hrábnutí do strun kytary zahajuje píseň, kterou neznám. Christian stahuje hlasitost na úroveň podbarvení. Ke kytaře se přidává mužský hlas, chraplavý, hluboký a přitažlivý.
„Nejdřív by ses měla napít, řekl bych,“ pronese Christian potichu a vytrhne mě z poslechu. „Hlavu dozadu.“ Zakláním ji. „Víc,“ napomíná mě.
Poslechnu a ucítím jeho rty na svých. Do úst mi vtéká pramínek lahodného vína. Instinktivně jej polknu. Páni. Připomíná mi to ne tak vzdálené události – jak jsem spoutaná na posteli ve Vancouveru ještě před promocí a nade mnou se tyčí sexy a rozezlený Christian, kterého nepotěšil můj e-mail. Počkat… co se vlastně od té doby změnilo? Nic moc. Snad jen to, že teď dokážu rozpoznat víno – jeho oblíbené Sancerre.
Autorka veleúspěšné trilogie 50 odstínů šedi E. L. James: Neobvyklé praktiky…
Celý článek„Mmm,“ udělám spokojeně.
„Chutná?“ vydechne mi horce do tváře. Opájím se jeho blízkostí, jeho živočišností, tělesným teplem, které z něj sálá, navzdory tomu, že se mě nedotýká.
„Jo,“ hlesnu.
„Víc?“
„Vždycky chci víc, s tebou.“
Skoro slyším jeho úsměv. To mě přiměje se taky usmát. „vy se mnou flirtujete?“
„Ano.“
Tentokrát mě tlačí do záklonu sám. Znovu mě líbá a já lačně polykám doušek vína, který mi předal. Následuje úsměv a další polibek.
„Máš hlad?“
„Myslím, že na tom už jsme se shodli, pane Greyi.“
Písničkář z iPodu zpívá o nemravných hrách. Jak příznačné.
Mikrovlnka cinkne a Christian mě pouští. Narovnávám se. Z jídla se line kořeněná vůně: česnek, máta, oregano, rozmarýn… a jehněčí, aspoň myslím. Dvířka mikrovlnky se otevírají a vábná vůně sílí.
„Zatraceně! Ksakru!“ zakleje Christian a talíř hlučně břinkne o pracovní desku.
Můj ty Stíne! „Jsi v pořádku?“
„Jo!“ odsekne naštvaně. Za okamžik už stojí zpátky u mě.
„Jen jsem se spálil. Tady.“ Vkládá mi do úst ukazováček. „Možná to zchladíš líp.“
„Hmm.“ Beru ho za ruku a pomalu si vysouvám jeho prst z pusy. „Kdepak to bolí?“ tiším ho a v mírném předklonu fouknu, abych mu to ochladila. Pak přidávám dva drobné polibky. Zadrhne mu dech. Znovu si dávám jeho prst do pusy a jemně ho saju. Prudce vdechne a ten zvuk mi rezonuje až v klíně. Christian chutná lahodně, jako vždy. Uvědomuju si, že hraje hru – hru na pomalé svádění. Myslela jsem, že se zlobí, a místo toho…? Tento muž mě tak mate. Ale takhle ho mám ráda. Hravého. Zábavného. Nadmíru přitažlivého. Sice mi poskytl nějaké odpovědi, ale já prahnu po dalších. Chci víc, ale taky si chci hrát.
