Manuál pro muže, jak lichotit ženám: Umění komplimentu!

Málo se okolo sebe díváme, pozorujeme a glosujeme. Uzavřeni do sebe si spíš všímáme svého. A když už se odhodláme ke komplimentu, bývá to spíš fádní klišé, nebo jen bezduché plácnutí.

Britští sociologové si všímali fenoménu zvaný kompliment. V Anglii má tradici dobré vychování, konverzace na úrovni. Vědci ale studovali nejčastější lichotky a zjistili, že se motáme v kruhu několika frází, které už ani nijak nepotěší. Ba co, spíš urazí.

Tady jsou jejich výsledky jejich bádání. A berte to tak trochu i jako návod k dobrému vystupování. Neudělejte faux pas, nebuďte balvan… Neberte si z tohoto příklad a snažte se být spíš originální.

Jak správně zalichotit

● Říkejte pravdu, nevymýšlejte si. Přece si nechcete sami sebe přestat vážit, že jste neupřímní. Objekt vaší pochvaly by to poznal. Nelezte nikomu zbytečně do zadku.

● Buďte originální, pochvalte něco, čeho si ostatní nevšimnou. A pochvalte to osobitě, nějakou původní replikou, vybírejte zajímavá slova.

● Nebojte se komplimentu. Třeba na pracovišti to může zlepšit komunikaci, atmosféru. Když nejste příliš vlezlí či nezacházíte do intimit, nebude to považováno za sexuální obtěžování, Češky jsou jiné než Angličanky a Američanky. Zaplaťpánbůh…

● Nikdy nesmíte lichotit s vidinou vlastního prospěchu. Víte, že od dotyčné osoby něco potřebujete, tak jí pochválíte šaty? Kdepak, takovou vypočítavost rozpozná i trouba.

● Naučte se diplomaticky podat i negativní hodnocení. Když jde o skutečného přítele, řekněte mu o jeho nedostatku. Má čas škody zahladit.

Správné komplimenty

Tohle jsou podle britských vědátorů ty nejlepší komplimenty, co můžete říct. Zároveň je tu ale riziko, že devalvují. Říká je totiž kdekdo, často se opakují.

1. Moc hezky voníš.

2. Máš krásný úsměv.

3. Máš krásné oči.

4.  Miluju to, co máš na sobě.

5. Máš krásný účes.

6. Ty šaty ti moc sluší.

7. Tahle barva ti vážně sluší

Tohle raději neříkejte...

Není totiž jasné, co přesně jste vlastně mysleli. Aneb zbytečné lichotky, které ani lichotkami nejsou. A jak je ženy také vnímají?

1. Vypadáš dobře.

Jak dobře? Jako spokojeně? Tlustě? Zdravě? Co to je, proboha, dobře?

2. Jsi hezky namalovaná…

Že jsem zase zrichtovaná jako omalovánky?

3. Vypadáš, že jsi zhubla.

Proboha, všiml si, že jsem byla tlustá jako vepřík. Ale co, snad už to docela ujde...

4. Tyhle šaty ti pěkně obepínají postavu, je to vážně sexy.

Jsem v tom určitě děsně narvaná, příště kupuju o číslo větší konfekci.

5. Páni, celá maminka!

Sakra, to vypadám fakt jako moje matka?6. Jsi tak atraktivníCože? Oblékám se snad jako děvka? Jsem zmalovaná? Proč neřekne přesně, co se mu na mě líbí?

To jste neměli vypustit z pusy...

Ve snaze vyjádřit empatii, ukázat, že soucítíme, plácáme někdy strašné hovadiny...

1. Trošičku jsi přibrala, viď? To je dobře. Minule ses mi zdála nějaká nemocná.

2. Holka, ty nejsi tak hloupá, jak se zdálo.

3. Nevypadáš tak špatně, jak jsem si původně myslel.

4. Chudáčku, vypadáš unaveně.

5. Poslyš, že ty máš náladu pod psa! Co se stalo?

6. Máš výrazné rysy. (takže vystouplé lícní kosti a obrovský nos?)

7. Máš moc hezké zuby. (jako kůň, nebo co?)

Tip Aha!

Neméně důležité jako se naučit komplimenty rozdávat je také umět je přijímat. Važte si každé pochvaly. Neshazujte ji, nezpochybňujte ji, nehaňte zbytečně to, co bylo pochváleno. Nadlouho se také nemusíte lichotky dočkat. Odpověď typu: „Ale prosím tě, to se ti jenom zdá.“ si strčte za klobouk.

Co také z výzkumu vyplynulo

● Téměř polovina žen na pracovišti považuje lichotku za obtěžování.

● Přitom dvě třetiny žen by rády slyšely konkrétní lichotku, že jim to sluší.

● Jen polovina žen si umí lichotku užít. Druhá půlka si s ní neví pořádně rady.

● 4 z 10 žen by raději slyšely kompliment z úst partnera než od kolegy v práci.

● 5 z 10 žen má rádo kompliment o krásném úsměvu.

● Polovina žen je ráda chválena, ale když není poklona jednoznačná, příliš o jejím významu přemýšlejí.

● 15 % žen, když slyší od parntera, jim šaty pěkně obepínají postavu, začne přemýšlet o hubnutí a o dietách.

Fotogalerie

3 fotografie