Copak jsme v devadesátkách?!
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Nedávno jsem při úklidu našla u přítele v šuplíku několik pornočasopisů. Nešlo o nic extrémního, ale přiznám se, že mě to zaskočilo a spíš než žárlivost nebo nejistotu jsem cítila spíš… podráždění. Vždyť žijeme ve 21. století! Internet, videa, anonymní obsah – a on si někde schovává zažloutlé časopisy? Nejvíc mě asi štve, že to ani nijak neschoval, jako by mu bylo úplně jedno, že to najdu. Mám si to brát osobně? (Jarka, 45)
Milá Jarko, vaše reakce je naprosto pochopitelná. Mnoho lidí by dnes možná očekávalo, že spotřeba erotického obsahu se odehrává online, diskrétněji, a často i „sofistikovaněji“. Časopisy mohou působit až archaicky, což může ve vás vyvolat otázky typu: „Proč právě tohle? Proč si to ani neuklidil? A co to říká o našem vztahu?“
Na místě je ale trochu odstupu. Spotřeba erotického obsahu je u většiny lidí běžná, a často ani nesouvisí s tím, co k partnerovi cítí. Někdy jde jen o zvyk, nostalgii nebo prostě o „jistotu“, která nevyžaduje hledání wi-fi. Možná ho časopisy vzrušují právě tím, že nejsou digitální. A možná je neuklidil ne ze lhostejnosti, ale prostě proto, že mu to nepřipadalo jako něco významného.
Můžete mu o tom v klidu říct – třeba i s humorem. Vyjádřit překvapení, klidně i s nadsázkou typu „Tohle je fakt retro! Mám ti koupit předplatné nebo přehrávač VHS?“ Zároveň mu můžete dát prostor k tomu, aby vysvětlil, proč to dělá tak, jak to dělá – a jestli to má pro něj nějaký hlubší význam.
Nakonec – nejde o to, jestli to jsou časopisy nebo videa. Jde o důvěru, otevřenost a respekt. A pokud vás to trápí, určitě má smysl si o tom v klidu a bez posměchu popovídat.
