Zběhové postřelili dva lesníky: Do konce života je znetvořili!

Pavel zběhl z vojenské služby v lednu 1954. Vrátil se ke svým rodičům do Horní Vltavice. Otec pro něj zbudoval úkryt pod podlahou komory. Do chalupy několikrát přišli Pavla hledat příslušníci VB, ale skrýš nikdy neobjevili. V listopadu téhož roku byl na vojnu odveden Pavlův bratr Ondřej. Pavel ho přesvědčil, aby také zběhl.

Protože skrývání dvou mladíků začalo být ve vesnici velmi komplikované, zvláště poté, co se Ondřejově manželce narodilo roku 1956 dítě, rozhodli se rodiče přestěhovat na asi čtyřicet kilometrů vzdálenou samotu. Otec zhotovil dvě velké bedny, do nichž své syny zatloukl a převezl na voze. I v novém domě udělal pod podlahou skrýš. Jenže během krátké doby se manželce Ondřeje narodily další dvě děti a i v nové vesnici se začalo šuškat, že zběhové se zdržují doma. Matka uprchlých vojáků se snažila podezření odvrátit tím, že na svou snachu nadávala, že jí svedla manžela a děti jsou jeho. V roce 1960 byla vyhlášena amnestie. Ondřej se chtěl přihlásit, ale Pavel byl silně proti. Dokonce vytáhl samopal a vyhrožoval, že postřílí jeho rodinu. K smutnému rozuzlení se příběh přiblížil v říjnu 1962, kdy bratry v lese zahlédli dva lesníci. Pavel i Ondřej vystřelili a trefili nešťastníky do obličeje. Oba lesníci těžká zranění přežili, zůstali ale znetvoření. Zběhové byli po osmi letech konečně dopadeni. Pavla poslal soud za mříže na 15 let, Ondřej dostal o rok méně. Bratři se nezávisle na sobě vyšetřovatelům svěřili, že ve vězení je jim mnohem lépe než na útěku, kde museli žít v díře v zemi nebo se ukrývat v lese...