Debilní voják zastřelil kolegu
Získat modrou knížku nebylo v Československu šedesátých let nic jednoduchého. Na vojnu se tak dostávali i rekruti, jimž zbraň do ruky rozhodně nepatřila. To byl i případ slabomyslného vojína Antonína L., který v lednu 1966 zastřelil svého kolegu.
K tragédii došlo při výměně hlídek na stráži. Antonín L., který dosud dokázal plnit povinnosti vojáka vcelku době, právě končil svou službu. Samopal měl podle předpisů zajištěný. Těšil se na vycházku a probíral s kamarádem, kam půjdou. Náhle ukázal na jednoho z vojáků, kteří je měli přijít vystřídat, vojína B.
„Podívej, B. se směje,“ prohlásil směrem ke kamarádovi. Věta zněla nevinně, Antonín L. nevypadal rozčílený nebo naštvaný. Náhle však levou rukou natáhl páku závěru samopalu do zadní polohy a zbraň odjistil. Samopalem pak od boku namířil na vojína B. a vystřelil. Nešťastníka zasáhl do břicha a ten záhy zemřel.
Antonín L. nedokázal vysvětlit, proč střílel. Svůj čin si pamatoval a litoval ho. Lékaři, kteří ho vyšetřovali, prohlásili, že je mentálně retardovaný, tehdy se používal termín debilní. Nedokázal domýšlet následky svých činů. Jednoduše ho rozčílil úsměv na tváři vojína B. a tak střílel. Antonín L. nebyl nikdy souzen, podle posudku znalců nebyl trestně odpovědný. Škoda, že si to nikdo neověřil dříve, než dostal do ruky samopal…
