Jan manželku uškrtil a pověsil na trám. Jenže v tmavé kůlně něco přehlédl...
I pro zkušené kriminalisty je někdy obtížné rozpoznat sebevraždu od vraždy. Vrazi se často snaží svůj zločin maskovat tak, aby to vypadalo, že mrtvý odešel ze života dobrovolně. Nejinak tomu bylo i za první republiky.
Rolník Jan R. z obce na západním Slovensku ohlásil 30. května 1937, že našel svou manželku Rozálii R. oběšenou. Žena visela v kůlně, kde rodina běžně parkovala hospodářské stroje. Četníky na první pohled zaujalo, že smyčka okolo Rozáliina krku byla tak nízko, že mrtvá prakticky klečela na zemi.
Když tělo muži zákona sejmuli, bylo jasné, že se o sebevraždu nejedná. Na hrdle měla nikoliv jednu, ale dvě stopy po škrtidlech. Strangulační rýha od smyčky, v níž byla zavěšena pod kůlnou, byla nevýrazná a poranění nemělo tzv. vitální reakci – vzniklo až po smrti.
Stopa vedla od spodní části krku vzhůru, jak tomu bývá při oběšení. Naopak druhá strangulační rýha vedla vodorovně a jasně napovídala, že ženu někdo škrtil. A teprve mrtvou ji pak oběsil, aby četníky zmátl. Ukázalo se, že se své ženy chtěl zbavit Jan R. Počínal si však tak naivně, takže jeho úskok muži zákona odhalili hned na místě.
