»Bezva finta« mazaných malířů
Začalo to tenkrát v roce 1981 jako v pohádce. Žili, byli dva chlapíci zaměstnaní v pražském družstvu Malba. Říkejme jim třeba Kája a Pája. Jejich obživou bylo malování místností, dobře se oháněli štětkou, špachtlí, škrabkou, hladítkem i válečkem.
Jenže platy nebyly v té době žádná sláva, spíše se dá říci – nic moc. A protože představy Káji i Páji o solidním příjmu značně přesahovaly dobovou realitu a oba byli fiškusové, vymysleli způsob, jak si pomoci k větším penězům. Kája s Pájou přišli na »bezva fintu«. Začali ji praktikovat v roce 1981 a vydržela jim do poloviny roku 1984. A v čem »bezva finta« spočívala?
Inu, Kája s Pájou uváděli do zakázkových listů údajně vykonané práce, které ale nevykonali. A hle, ono jim to hodilo částku 37 tisíc tehdejších korun. Leckdo se teď pousměje – co to je, sedmatřicet tisíc? Jenže tenkrát se psal rok 1984, průměrný měsíční plat u nás činil 2875 Kčs. Takže průměrně vydělávající občan ČSSR by musel makat rok a k tomu měsíc, aby vydělal tolik, kolik Kája s Pájou »zašmoulili«. Pak přišla hospodářská kriminálka a pohádky byl konec. Jak 6. července zmíněného roku napsal tisk: Pro Káju s Pájou nastala tvrdá realita. Začalo trestní stíhání obou pro rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
