Rodinné klany se porvaly!
Nože, břitvy, klacky, kameny, pěsti a kopance nohou. To byly »zbraně«, jimiž se v roce 1968 do sebe pustil houf výtržníků v Rimavské Sobotě na jihu Slovenska. Lámaly se kosti, praskaly čelisti, vyrážely se zuby, »bojištěm« zněly nářek a kletby. Samozřejmě tekla krev.
Kraj u hranice Slovenska s Maďarskem je krajem vína a pálenky. Proč se vlastně »nepřizpůsobiví muži« pobili, nedokázali příslušníkům Veřejné bezpečnosti, kteří vřavu uklidňovali, ani pořádně vysvětlit. Ale o tom, že spousta vypitého vína a pálenky sehrály klíčovou roli, nebylo pochyb. Řež, jaká neměla široko daleko obdoby, vyprovokovalo několik recidivistů, kteří již předtím ohrožovali spoluobčany na životě a na zdraví.
Deník Rudé právo, který o události informoval, v duchu tehdejších zvyklostí neuvedl ani jména, ani věk rváčů. V éře »budování rozvinutého socialismu« to nebylo žádoucí. Konečnou tečku napsal za krvavou rvačkou, která jen zázrakem neskončila tragédií, krajský lidový soud v Banské Bystrici. Trestní senát měřil všem podle míry jejich zapojení do bitky a způsobených škod. Iniciátory výtržnosti poslal za mříže na čtyři roky. Nejmírnějším trestem bylo šest měsíců kriminálu. Dohromady nadělili soudci viníkům jedenadvacet »zamřížovaných« let.