Co prozradilo lupiče? Měl jednu charakteristickou vadu...
Drzost některých zlodějů skutečně nezná mezí. Koncem roku 1956 se vloupali tři výtečníci do bytu v Praze. Domácnost zcela vybílili a vůbec jim nevadilo, že doma byl malý chlapec...
Školáček dorazil domů z družiny a čekal na rodiče. Místo mámy nebo táty však byt šperháky a paklíči otevřeli tři zloději. A přítomnost malého klučíka jim vůbec nebránila pokračovat ve zločinu, jak si ho naplánovali. Vystrašený hoch se neodvážil ani pípnout a mohl jen bezmocně sledovat, jak lupiči obírají jeho rodinu o většinu majetku.
Teprve když odešli, odvážil se zavolat o pomoc. Zloději se nejspíš domnívali, že k smrti vyděšený malý školák pro ně nemůže znamenat žádnou hrozbu. V tom se ale spletli. Když se chlapec uklidnil, dokázal bandu detektivům vcelku slušně popsat. Navíc si u jednoho ze zlodějů všiml i zvláštního znamení, když muž mluvil se svými kumpány, koktal. Podobné charakteristiky se tehdy zaznamenávaly v tzv. operativně taktické evidenci. Šlo o papírové karty v nekonečných kartotékách, které musel někdo jednu po druhé projít. Mravenčí práce se ale vyplatila. Kriminalisté vytipovali několik koktajících recidivistů. Malý svědek pak z předložených fotografií bezpečně vybral Luďka D., který se k vloupání přiznal a udal i své komplice. Celý gang bytařů tak skončil za mřížemi.