24 hodin mezi kamerami: Víme, co je čeká ve vile VyVolených!

Devět hodin ráno, nástup do vily! Naposledy zamáváme fotografům a zmizíme uvíznutí ve vile mezi koridorem pro fotografy a kameramany. Zrcadla, která obepínají všechny stěny, nás neznervózňují, přestože za nimi tušíme aspoň pět kamer. Kromě nich jsou i další na zahradě a ve všech místnostech, ale nic si z nich neděláme. „Kdybych byla ve vile, během pár hodin bych si zalezla někam do kouta a byla jenom sama se sebou,“ tvrdí »čágo belo« moderátorka Tereza Pergnerová. Abychom se uvolnili, Prima nám dává na cestu láhev vína, která zmizela na ranní hodinu až příliš rychle.

Seznamujeme se a čekáme, co bude dál! Přichází první vzkaz! „Předveďte nám v bazénu aquaaerobic!“ V osmiřádkovém vzkazu bylo sice pět hrubek, ale i tak se do toho dáme. Poněkud rozpačitě předcvičujeme třem dobrovolnicím, ale Primě to nestačí. Verdiktem je vypnutá voda a žádná snídaně. Oni nás tu chtějí vyhladovět!

Další vzkaz nám dává ještě jednu šanci, máme vést na zahradě debatu o škodlivosti slunečního záření. Proboha, kdo ty úkoly vymýšlí?! Svoláváme ve vile radu, úkol neplníme. Nedali nám najíst ani po prvním splněném úkolu, proč by měli teď? Chtějí válku, tak ji mají mít! Máme sice už jen poslední láhev vody, která v nás rychle mizí, přesto se Primou nenecháme vydírat. „Žádná další šance nebude,“ zní další vzkaz, no fajn. Souboj nervů, přece nás nemohou nechat o hladu a bez vody. Nebo ano? „Já nevím, asi bych se z toho zbláznila,“ glosuje Diana Kobzanová.

Hurá! Prima ustupuje, v útrobách zásobovací místnosti se skví čtyři přepravky plné jídla. Pečivo, džusy, med, ovoce a zelenina, připadáme si jako v ráji. Dopřáváme si odpolední obžerství, většina účastníků vily pak jde odpočívat. Není co dělat, není čím se zabavit. Nic se neděje.

Čekáme na úkol nebo na alkohol. Nepřichází ani jedno a pomalu se začíná stmívat. Alkohol stále žádný, marně odhadujeme, kolik je hodin. Televize nám posílá maso na večeři a jen jednu láhev vína. Radujeme se, než nám dojde, že nám k němu nepřidali vývrtku. Nacházíme po vile jeden vrut a šroubovák a improvizovaně otevíráme víno, vaříme večeři.

Chceme se osprchovat, ale spousta kamer a ani iluze závěsu nás nepřesvědčí. Místo toho během pěti minut dopíjíme láhev a toužíme po další. Pokud ji máme dostat, musíme podle pokynu ze štábu vést debatu o škodlivosti alkoholu. Bože, ti dramaturgové jsou šílení! S cigaretami nás z obýváku vyhánějí, přestože podle pravidel se nesmí kouřit pouze v ložnici, nakonec ale debatu zavedeme. Není příliš plodná.

Zvonek, kroky pryč a v zásobovací místnosti nacházíme pět lahví, párty začíná! Rázem nacházíme nové kamarády, někteří si totiž začínají povídat s kamerami. Dávají jim jména, předcházejí si je a jsou smutní, pokud se k nim otočí »zády«. Trochu nám hrabe. Být ve vile tři měsíce, nevím, nevím. „Pařili jste? Já být tady zavřenej, tak je to tu permanentní mejdan,“ ptal se později moderátor Libor Bouček.

Na co si dát ve vile pozor!

Kamery: Když se kamery, které jsou uvnitř vily, nepohybují a vypadají jako mrtvé, člověk se více uvolní a myslí si, že ho nikdo nesleduje. Omyl, za zrcadlovými skly totiž číhají další kamery.
Štáb: Zajímavé uskupení lidí s lehce despotickými choutkami a touhou dostat ze soutěžících maximum zajímavých scén a informací. Pozor! Mají absolutní vládu nad celou vilou a chtějí si hrát.
Nuda: Jeden z nástrojů jak manipulovat s psychikou soutěžících. Není nic tristnějšího než dlouhé hodiny nic nedělat, koukat do zrcadel a děsit se toho, co štáb zase vymyslí.
Alkohol: Rozvazuje jazyk a odhazuje zábrany. Jestliže člověk v běžném životě doufá, že po mejdanu se rychle zapomene na to, co vyváděl, ve vile je to marné. Vše se totiž nemilosrdně zaznamenává.
Jídlo: Součástí soutěže mohou být i nárazová období hladu a hodů. Jen těžko si po tři měsíce uhlídat figuru, když lednička je plná dobrot. A štáb určitě nebude šetřit ani afrodiziaky, jako jsou jahody nebo čokoláda.
Světla: Velmi nepříjemná záležitost, která může u mnohých probudit velké podráždění. Štáb má k dispozici obrovské množství velkých reflektorů, lamp, lampiček, zářivek a bodových světel. Jediným tmavým místem ve vile je ložnice, i v té se ale mohou rozsvítit velmi silné reflektory, takže se ani spát nedá.
Mikrofony: Zaznamenávají úplně všechny zvuky, od důvěrného špitání, přes smrkání až po zurčení vody na toaletě. Když už se soutěžícímu nějakým zázrakem podaří dostat se mimo bedlivé oko kamer a sundat si mikrofon, jsou ve stěnách a stropech vily namontovány ještě další mikrofony. Zkrátka není úniku. Když chcete zvukaře vyděsit, stačí do mikrofonu fouknout.

Autor: VOJTĚCH KRISTEN, VÁCLAV NEKVAPIL
Foto TV Prima