Dosud málo známý klenot Balkánu - pestrá Albánie...
Necelé dvě hodiny letu z Prahy a pozvolna klesáme k Tiraně. Z letadla vystoupíme do vlhce teplého vzduchu, který dává tušit, že jsme se ocitli více na jihu. Jsme v Albánii. Zemi pro turisty zatím více méně neznámé, která buď splní očekávání zvědavého návštěvníka, nebo tu pobyt zkrátka jen přetrpí a příště se opět vydá na svá stará známá místa jinde ve Středomoří. Chladnými vás ale zdejší krajina, lidé, památky ani gastronomie rozhodně nenechají…
Jednou se sem podívat, to většině návštěvníků nestačí. Mě si tato balkánská země podmanila, i když i negativa se samozřejmě najdou. Tím hlavním je nepořádek, ekologie je tu zatím věcí neznámou. Ale naštěstí tomu není tak všude… První věcí, kterou je třeba po příletu (nejlépe ještě na letišti) učinit, je výměna peněz, tedy eur za místní měnu lek. Je dobré mít pár set drobných hned zpočátku, v Česku albánskou měnu seženete stěží a určitě vám poslouží třeba k nákupu nápojů. Věřte, že s eury tu nepochodíte, snad jen v hotelích na pobřeží nebo v Tiraně. Peníze vám rozmění i v řadě směnáren, ceny jsou tu docela mírné, a zejména potraviny i jídlo v restauracích jsou pro nás naprosto cenově dosažitelné. Pestrá strava se spoustou zeleniny, ovoce a výborně upraveného masa vám bude vyhovovat. Všudypřítomné jsou tu prodejny kebabu, také mletého ve všech možných úpravách. Ochutnat byste měli i burek, někdy psáno byrek. Jsou to těstové taštičky s různou náplní, mě asi nejvíc chutnaly špenátové a masové. Stojí kolem 300 leků (v přepočtu necelých 70 Kč) a dokážou bezpečně zasytit. Pivo mají v Albánii vlastní i zahraniční, Tirana i Korca chutnají dobře, jsou světlá a hořká. Budete-li mít příležitost, dejte si pstruha ze Skadarského jezera, tavë kosi (pečené jehně s jogurtem) nebo patëllxhanët mbushur (plněné lilky. Strava se tu prostě pro vegetariány výborná.
Lenošení u Jadranu
Albánci jsou velmi pohostinní, asi budete zaskočeni, když vás jen tak někdo cizí pozve třeba na panáka rakije, na kávu (mimochodem vynikající), nebo vám na ulici nabídne čerstvě upečený koláč. Pokud se tak stane, zdvořile to přijměte. Lidé to myslí upřímně, není v tom žádná kulišárna. Ještě je třeba připomenout, že jsme na Balkáně, takže kývání hlavou znamená NE, vrtění hlavou ANO, je dobré si to pamatovat. Ale nepřiletěli jsme primárně za gastronomií, je čas se porozhlédnout. Za pár dnů pobytu se toho moc stihnout nedá, ovšem chcete-li se jen koupat a lenošit pod slunečníky, žádný problém. U nově zbudovaných resortů na pobřeží jsou jich stovky, Jaderské moře je teplé a mělké. Na zdejších plážích je poměrně čisto, nad koupajícími dohlížejí, alespoň ve středisku Lezha, plavčíci sedící na dřevených věžích. Trochu jako z Pobřežní hlídky… Všude jsou stánky se zmrzlinou, nápoji a nezbytnými hračkami do vody. Co mne zaujalo, byla nabídka masáží přímo na břehu. Ve stanu na lehátku ležela žena, trochu kypřejších tvarů a nechávala se masírovat. Když viděla, že mám foťák, dokonce zamávala, ať si udělám snímek. Sice mi to bylo trochu žinantní, ale vyhověl jsem, jí i sobě.
O horách, jezerech i zajímavých památkách se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 34.