Rašeliniště zblízka I.: Za vřesy i masožravkou na Boží Dar...
Říká se jim také slatě nebo blata. Jsou to místa trvale zamokřená, víceméně opuštěná a za ranních mlh až melancholická, která máme spojena s řadou mýtů. Jeden z nich například praví, že když do bažiny šlápneme, propadneme se až do pekla. Rašeliniště jsou však nesmírně významná, protože se jedná o nejpůvodnější složku našeho ekosystému a nachází se v nich řada vzácných rostlin i živočichů. Díky naučným stezkám a chodníčkům, které skrz ně vedou, si je můžete prohlédnout pěkně zblízka. Tak obujte pohodlné boty, vyrážíme!
Až do 2. světové války se tu těžila rašelina, v roce 1965 bylo Božídarské rašeliniště vyhlášeno národní přírodní rezervací. Je unikátní zejména pro svou flóru: kromě různých druhů vřesů tu roste i vzácná masožravka rosnatka okrouhlolistá. Celým územím prochází téměř 3,5 kilometru dlouhá naučná stezka s 12 zastaveními. Větší část cesty vede po dřevěných, tzv. povalových chodnících.
Výlet doporučujeme začít přímo u infocentra v Božím Daru, kde se také nachází první naučná tabule. Na dalších zastávkách se pak dozvíte mimo jiné o rýžování cínovce nebo o živočiších, kteří na území rašeliniště žijí. Pokud si chcete cestu o něco prodloužit, můžete se posléze vydat po další naučné stezce zvané Blatenský příkop.
Náš tip: V Božím Daru mají také zajímavé muzeum, v němž je k vidění rozsáhlá expozice o bydlení na Krušnohorsku v dobách minulých. Otevřeno tu je denně od 8 do 18 hodin a vstupné se neplatí. Za zmínku stojí i prohlídka štoly Kryštof v Hřebečné (cca 10 km od Božího Daru), jejíž návštěvu si ale musíte dopředu rezervovat.
Více o rašeliništích se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.
