Izrael, aneb putování po zemi zaslíbené...2. část
Jen z málokterého výletu do zahraničí jsem si domů přivezla tolik zážitků a dojmů, jako z toho do Izraele. Ani nevím, co mě dostalo nejvíc: zda to byli ti usměvaví a bezstarostní Izraelci, dechberoucí příroda nebo naprosto jedinečné historické příběhy, které tam člověk den co den prožívá doslova na vlastní kůži. V jednom mám ale jasno. Rozhodně se tam chci co nevidět zase vrátit.
Moře, kde je zakázáno plavat
Pokračovali jsme dál na jih až k hranicím s Jordánskem. Naším cílem nebylo nic jiného než Mrtvé moře. Těšila jsem se na pobřeží plné solných krystalů, které jsem znala z fotek na internetu. Jaké ale bylo moje zklamání, když jsme nedůvěřivě smáčeli palce u nohou v něčem, co velmi důvěrně připomínalo „Mácháč“ na konci sezóny. Když ale člověk překoná sám sebe a ponoří se do vody, která by se svou konzistencí dala přirovnat k oleji, rázem se z něj stane malé dítě, které se na celé kolo bláznivě směje. Voda sama nadnáší a je tu dokonce zakázáno plavat popředu. Na hladinu se musíte položit, jako když se chcete uvelebit na gauči. A pak už si klidně můžete číst, esemeskovat nebo pořizovat „selfíčka“.
Když jsme se opět vydali na cestu a projížděli jsme podél pobřeží Mrtvého moře, z auta jsem opravdu zahlédla ty solné krystaly z fotografií. Byla to ale místa, kde se nesmělo koupat. Před vstupem na pláž důrazně varovaly cedule s nápisem „Danger, mines“ (pozor, miny – pozn. red.).
Odpoledne jsme ještě stihli vystoupat na magickou pevnost Masada, ke které se váže zajímavá pověst. Na hoře totiž byla vybudována židovská osada, kterou v roce 66 obléhali Římané. Těsně před tím, než vojáci prolomili hradby, se zdejší obyvatelé usnesli, že je lepší zemřít dřív, než jejich krev prolijí Římané. Proto vybrali několik mužů, kteří povraždili skoro celou vesnici. Když Římané pevnost dobyli, našli tu naživu jen dvě ženy a pět dětí.
Za delfíny i velbloudy
Naše týdenní putování jsme zakončili v Ejlatu, letovisku u Rudého moře, které se nachází nedaleko hranic s Jordánskem, Egyptem a Saúdskou Arábií. Historických památek tady mnoho nenajdete, zato pouťových atrakcí, barů a obchodů s všemožnými cetkami tu je požehnaně. Město je ale ideální destinací pro dovolenou s dětmi. Pláže i moře jsou čisté, a když vás válení na pláži přestane bavit, můžete vyzkoušet i spoustu dalších aktivit. Opravdovým zážitkem je třeba plavání s delfíny, které nabízejí v potápěčském centru Dolphin Reef, nebo jízda pouští na velbloudovi. A západ slunce nad sytě zlatými pouštními písečnými dunami má také něco do sebe.
Izrael byla první zemí, odkud se mi skutečně nechtělo domů. Jsem zpátky už přes tři týdny a pořád mi moc chybí vroucnost Izraelců, zvláštní a na každém kroku jiné vůně, ticho a klid, který prostě jinde než uprostřed pouště nezažijete, ale i hlasitý šum Jeruzaléma probouzejícího se do nového dne. Izrael v posledních dnech čelí nejtěžším chvílím a nejnebezpečnějšímu vyhrožování za poslední dobu. A já si teď nepřeji nic jiného, než aby v zemi znovu zavládl mír a porozumění.
Celý článek o putování po Izraeli čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
