Moderátorka Marie Retková (62): Na stresy mám čističku!
Od dvaceti let působila jako hlasatelka v Československé, později České televizi. Dnes je Marie Retková (62) stále ještě pracující babičkou dvou čiperných vnuků. Z televize přesedlala do rádia.
Zvládáte hlídání vnoučků?
Je to náročné. Když běží každý na jinou stranu, trnu strachy, aby se jim něco nestalo, aby třeba náhodou nevběhli pod auto. Ondráškovi jsou tři roky, Martínkovi je už šest a naštěstí umí Ondru trochu zkrotit.
Jak čelíte všudypřítomnému stresu?
Dříve jsem ho vnímala mnohem víc. Tak jsem si našla takovou čističku, prostě recept. Snažím se ho předvídat a nepřipouštět si ho. Trému už mám po těch letech zaplaťpánbůh za sebou a umím se jí vyhnout.
Řekla bych, že při živém vysílání vašeho Nočního Mikrofóra na ČRo 2 občas nervy musíte mít…
Při živém vysílání může přijít cokoli. Asi před třemi týdny mě trápil hrozný kašel. Měla jsem zrovna ve studiu Jiřího Tichotu ze Spirituál kvintetu. Dostala jsem úplný záchvat kašle, naštěstí pan Tichota duchapřítomně mluvil pořád dál. Já tak mohla zmáčknout kašlátko a s hlavou pod stolem se dát dohromady.
Na úzkosti netrpíte?
Ty naštěstí nemám. Zůstala jsem jich ušetřena. Ale mívala jsem je, když mi v roce 2001objevili rakovinu děložního čípku. V noci jsem měla najednou hrozný pocit, že je ta nemoc ve mně, že ji budu mít dál, že se jí nikdy nezbavím.
Jak jste to řešila?
Mluvila jsem o tom s kamarádkou, psychiatričkou, která usoudila, že jsem zralá na antidepresiva. Jenže mně bylo po těch lécích ještě hůř. Nemohla jsem je brát.
Někomu ale pomáhají.
Ano, to chápu. Mně ale nepomohla. Vím ovšem, že je peklo, když někdo nemůže v noci spát. Že lidé třeba skutečně nedokážou hodit starosti za hlavu a že v tu chvíli potřebují prášek na spaní. Nějaký čas jsem ostatně i já měla prášek na nočním stolku. Když jsem nemohla spát, ukousla jsem si z něj kousíček a na chvilku usnula. Trvalo to tak půl roku.
Ony jsou taky starosti a starosti…
Jistě. Záleží na tom, jak jsou velké a hlavně – koho nebo čeho se týkají. Podle mě je lepší, když se týkají pouze mě. S těmi si nějak dokážu poradit. Nejhorší je, když souvisejí s mými blízkými. To je pak velké trápení.
Máte nějakou dobrou radu, jak taková trápení přemoci?
Mám, ale nevymyslela jsem to já. To je stará pravda. Je třeba se vyrovnat s tím, co je možné, a to, co možné není, umět hodit za hlavu. Chtít jen to, čeho mohu dosáhnout, a netrápit se věcmi, s nimiž nejspíš nikdy nepohnu.
Co se osvědčilo jako rychlá pomoc vám?
Jednoznačně sport. Pozvedne vás. Je dobré začít v mládí, seskupit kolem sebe partu lidí společných zájmů. Scházíte se, protože si chcete zahrát, protože chcete být spolu. A je vlastně jedno, jestli basketbal, tenis nebo šachy. Sportování vás uvolní, zapomenete na problémy a starosti.
Prý taky běháte.
Ano. Když mám chandru, vyběhám ji. Ale chápu, že ne každý může běhat. Je třeba se zamyslet, co právě vám dělá dobře.
Vím, že máte v rodině dlouhověkost. Nemáte na ni tajný recept?
Jedna má babička tady byla do devadesáti let, druhá do sedmadevadesáti. Obě razily zvyk, dát si po obědě dvacet. Jižní národy mívají siestu. Asi na tom něco bude.
nej rady
RADÍ MARIE RETKOVÁ
* Jedna má babička tady byla do devadesáti let, druhá do sedmadevadesáti. Obě razily zvyk, dát si po obědě dvacet. Jižní národy mívají siestu. Asi na tom něco bude.
* Jednoznačně doporučuji sport. Pozvedne vás. Je dobré začít v mládí, seskupit kolem sebe partu lidí společných zájmů. Scházíte se, protože si chcete zahrát, protože chcete být spolu. A je vlastně jedno, jestli basketbal, tenis nebo šachy. Sportování vás uvolní, zapomenete na problémy a starosti.