Očima psycholožky: Ženy a rozchody. Je horší se rozejít ve vyšším věku?
Na otázky ohledně vztahů odpovídá psycholožka Alex Hrouzková.
Jak ovlivní dramatický rozchod rodičů a pobyt v dětském domově další chování ženy ve vlastní rodině?
„Jsou dívky, které odmítnutí rodičů a pobyt v dětském domově velmi traumatizuje a nejsou pak schopny fungovat ve společnosti, natož navázat perspektivní vztah. Pak jsou dívky, jimž jejich psychická odolnost pomůže šrámy na duši zpracovat, a těm se pak může vydařit založit funkční rodinu. Vždy záleží i na tom, jakém věku se dívka do domova dostala a do jaké míry strádala ve vztahu s původními rodiči. Velmi obecně ale děvčata z dětského domova touží po bezpečném a dlouhotrvajícím vztahu a milující rodině, kterou se snaží mermomocí založit a udržet pohromadě, i když to mnohdy je na jejich úkor. Pak ochotně žijí s alkoholiky, násilníky, narkomany. Touha po lásce je u nich tak silná, že jsou i pro náznak přízně ochotny
strpět mnohé útrapy.“
Je pro ženu rozpad milostného vztahu ve vyšším věku horší, než když ho prožije v mládí?
„Rozpad milostného může velmi bolet v mládí i v pozdějším věku. Některé mladé ženy po rozchodu či rozvodu tak zanevřou na muže, na svět i na život, že zbytek života protrpí v zasmušilosti a negativismu. A naopak mnohé ženy v letech právě díky rozpadu vztahu začnou znovu žít, naberou nový dech, začnou cestovat, věnovat se novým koníčkům, hluboce se zamilují do nového partnera.“
Jak může těžká nemoc, případně smrt blízké přítelkyně otřást už tak A lze tomu nějak předejít?
„Bolesti ze ztráty člověka nelze předejít, tu je potřeba přijmout a plně ji prožít a odžít. Pokud člověk ví, že mu někdo blízký umírá, má volbu trávit s umírajícím co nejvíce času, povídat si s ním, nebo naopak jen mlčet, pomoci umírajícímu odejít s vědomím, že je milován. Vhodné je třeba i vyhledání psychologa, psychoterapeuta či duchovního, který pozůstalému pomůže se se ztrátou člověka vypořádat.“
