Vítěz třetí řady Peče celá země Vojtěch Vrtiška (22): Přes den studuju, v noci peču!
Do show Peče celá země se hlásil už ve druhé řadě. Vyšlo to až ve třetí, kterou vyhrál na celé čáře. Vojtěch Vrtiška (22), rodák z Mladé Vožice na Táborsku, si odnesl titul nejlepšího amatérského cukráře, a to i díky svému odvážnému umění. Po studiu na gymnáziu začal studovat medicínu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, k tomu se snaží péct a věnovat se cukrařině. Na jiné koníčky, stejně jako na lásku, tak času moc nezbývá. Když má trochu volna, rád jezdí na koni a věnuje se historické kaligrafii. Co zažíval Vojta po vítězství? Na čem si rád pochutná? A kde možná medika jednou potkáme?
Vojto, co jste říkal na vaše vítězství v soutěži?
„Prvních několik vteřin po vyhlášení jsem měl úplně prázdno, ani teď s odstupem si vítězství zatím moc neuvědomuji. Výhra je pro mě ale obrovský závazek. Celá soutěž mi dala mnoho zkušeností, nové přátele i podporující fanoušky na sociálních sítích. Trofej byla už jen třešinka na dortu.“
S čím jste šel tehdy do soutěže? Že vyhrajete a pomůže vám to dál v cukrařině?
„Šel jsem tam s tím, že něco odpeču, že moje výrobky snad nebudou špatné, a to bylo asi tak zhruba všechno. Vůbec jsem neplánoval, že skončím až ve finále, a už vůbec ne, že potkám tak skvělé lidi, ať už to byli moji spolusoutěžící nebo lidi ze štábu, kteří opravdu hodně přispěli k super atmosféře, která tam byla.“
Je známo, že od natáčení soutěže už nějaká doby uplynula, vydrželo mezi některými soutěžícími přátelství?
„Vydrželo a mám z toho obrovskou radost. Viděli jsme se i po křtu knihy Čas na pečení 2, kterou vydali Tereza Bebarová a Josef Maršálek a kterou jsme měli možnost také pokřtít. Vídáme se opravdu skoro každých čtrnáct dní a je to skvělé.“
Vojto, prozradíte něco o sobě víc?
„Řekl bych, že jsem celkem obyčejný, průměrný kluk. Pocházím od Tábora z Mladé Vožice, je to takové malé městečko, které většinou neznají ani lidé z Tábora. (směje se) Studuji medicínu na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, což mi zabírá většinu času, a řekl bych, že jsem průměrný student. Zvlášť se soutěží jsem to musel pak dohánět.“
Už víte, jaký obor zvolíte po studiu?
„Na medicínu jsem šel s tím, že bych chtěl dělat ideálně urgent nebo ARO, takže uvidíme, co bude a kam se to překlopí. Tím, že stále peču, tak tomu nechávám volný průběh, čemu se vlastně jednou budu věnovat.“
V medicíně pokračujete po někom z rodiny?
„Maminka pracuje ve zdravotnictví, ale ne vyloženě jako doktorka v medicíně, ale odmalička jsem k tomu oboru svým způsobem inklinoval. Měl jsem rád zdravotnické soutěže a obecně mám rád stres.“
To jste měl určitě výhodu i v soutěži, když vám stres nevadí?
„To se mi možná hodilo, v tom jsem celkem masochista. (směje se) Samozřejmě vždycky tam byla trochu nervozita a napětí, i ten stres, ale záleží na tom, jak moc ho ovládnete a jak moc ho dáte na sobě znát. A to si myslím, že zrovna to mě fakulta už trošku naučila.“
Odráží se medicína u vás i v cukrařině?
„Myslím, že zrovna ve výrobcích, které prezentuji na Instagramu, se občas ta medicína dost odráží. (směje se) Ale těžko říct, myslím, že každá událost, ať už je to škola nebo povolání, do jisté míry toho člověka formuje. A v soutěži, jako je Peče celá země, se to samozřejmě projeví, protože zvlášť ke konci je tam obrovský tlak.“
Máte čas i na jiné koníčky, než je pečení?
„Jezdím na koni, dělám historickou kaligrafii, kterou jsem teď musel ale omezit. Času teď moc nemám.“
A co na lásku, na tu si čas najdete?
„Teď momentálně nemám žádný vztah a myslím, že dlouho mít ještě nebudu, opravdu není moc kdy. Ve dne jsem ve škole, v noci peču, a když nepeču, tak spím. Ona medicína vás sama o sobě předurčuje k celibátu už od prvního ročníku.“ (směje se)
Pojďme tedy zpátky k pečení. Tíhnul jste k němu už odmala?
Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 13.
