Šárka Vaňková (36) o zpívání i lásce - Svatbu bych jednou chtěla…
Proslavila se díky soutěži Česko hledá SuperStar v roce 2004, kde skončila na druhém místě. Poté kariéra Šárky Vaňkové (36) nabrala na obrátkách. Začala vystupovat, zpívala v muzikálech, objevovala se v různých zábavných pořadech a zdálo se, že všechno běží, jak má. Dlouho však nikdo netušil, že zpěvačka v jednom z partnerských vztahů zažívala domácí násilí, s čímž se po čase svěřila i veřejně. V průběhu let se rozhodla odstěhovat na Slovensko, kde se profesně věnovala úplně jinému oboru. Dnes je zpátky v Čechách, zase naplno zpívá a pracuje a spokojeně si žije s muzikantem Petrem Vondráčkem (47). Proč se Šárka stáhla z veřejného života? Čím vším si v životě procházela? A co řekla o své nynější lásce?
Šárko, jsou to čtyři roky, co jste se ze Slovenska, kde jste pár let žila, vrátila zpátky domů. Co se tenkrát stalo?
„Období, kdy jsem se stáhla z toho veřejného života, nastalo někdy v mých šestadvaceti, možná v osmadvaceti letech, do té doby jsem normálně fungovala. Byla jsem v muzikálech, šest let jsem jezdila se Zdeňkem Izerem a jeho show, vystupovala jsem, ale potom jsem cítila menší a menší chuť chodit na jakékoliv společenské akce před novináře a podobně. A pak přišlo období, kdy jsem se přestěhovala na Slovensko. To už byl čas, kdy jsem si říkala, že potřebuju opravdu pauzu. Žít obyčejným životem, chodit do práce a třeba začít uvažovat o nějaké rodině.“
Na Slovensko jste tehdy následovala svého tehdejšího partnera?
„Ano a změnila jsem tam úplně obor. Pracovala jsem v jedné síti parfumerií, postupem času jsem se vypracovala a dělala reprezentanta pro jednu hodně známou kosmetickou firmu.“
Jaké to bylo najednou vystoupit z veřejného života do anonymity v jiné zemi a žít běžný život?
„Na jednu stranu velká úleva, protože jsem viděla, že mě tam vůbec nikdo nezná, že už mě nebude nikdo vláčet napříč médii, takže to bylo velmi osvobozující. Ale začátky byly samozřejmě těžké. Musela jsem se učit spoustu nových věcí, komunikovat s lidmi a být zase průbojná, i když v jiném oboru. Ale byla to skvělá škola a vím, že třeba dneska, kdybych se musela nějakým způsobem rozhodovat, tak už se toho nemusím tak bát, už mám zkušenosti.“
Jak dlouho jste na Slovensku žila?
„Nějaké čtyři roky. Ale pak jsem měla pocit, že mi chybí domov a postupem času i zpívání. Rodinu jsem měla daleko, ani vztah nedopadl dobře, tak mě tam už nic nedrželo a vrátila jsem se.“
Před časem jste se promluvila o tom, že jste ve vztahu prožila domácí násilí. Bylo pak těžké uvěřit v upřímnou partnerskou lásku?
„Vztah, kdy jsem zažívala domácí násilí, byl už dávno, nesouviselo to se Slovenskem. Ale po rozchodu s partnerem, se kterým jsem žila právě na Slovensku, jsem se z toho rok léčila. Přece jen jsem už byla ve věku, kdy jsem chtěla dítě a rodinu, a najednou je konec. Sedm let proteče mezi prsty a všechno skončí. Tam jsem si tenkrát říkala, že už není možné, abych něco hezkého zažila a potkala někoho, komu budu naplno důvěřovat.“
A bylo těžké se znovu prosadit po návratu do Česka?
„Začínala jsem zase totálně od nuly. Přestěhovala jsem se do Pardubic, kde mám velkou část rodiny, do Prahy mě vůbec nic netáhlo. Byla jsem bez peněz, takže jsem šla na pracovní úřad, kde mi tenkrát řekli, že nedostanu ani životní minimum, protože jsem poslední tři roky odváděla daně na Slovensku. Musela jsem si rychle najít práci, což se mi naštěstí podařilo. Dostala jsem se opět do jedné firmy, která distribuuje vlasovou kosmetiku, takže jsem tu znovu začínala jako obchodní zástupce a pak jsem se po malinkých krůčcích snažila znovu vypracovat. Pak jsem dostala nabídku do muzikálu Robinson Crusoe, což beru jako takový start, kdy jsem se dostala zase trochu do povědomí. Ten návrat byl ale velmi obtížný.“
Pořád bydlíte v Pardubicích?
„Už ne, teď žiju v Praze s přítelem. Pracuju nyní na spoustě hezkých věcí a na dojíždění by to bylo náročné.“
Vaším nynějším partnerem je Petr Vondráček. Čím si tedy získal vaše srdce a důvěru?
„U něho bylo pro mě strašně důležité, že jsem mu o sobě řekla hodně věcí a on mi dal prostor a jen naslouchal. A díky tomu, že je taková velmi křehká duše, ačkoliv tak třeba nemusí na někoho působit, jsem mu věřila. I když už jsem nedoufala, že něco hezkého zažiju, tak se to stalo.“ (usmívá se)
Už jste Petra představila doma?
Nejen to se dočtete v tištěném Aha! pronženy číslo 6.