Ondřej Havel (29): Do všeho jdu po hlavě!
Znát ho budete nejspíš ze seriálu Ulice, kde působí s malými pauzami od roku 2011. Kromě toho herec Ondřej Havel, který letos oslaví třicetiny, moderuje na Nově Snídani a už 1. února ho čeká premiéra muzikálu Troja v Divadle Broadway. Na divadelních prknech se ale pohybuje už od raného dětství, v Bídnících si kdysi zahrál malého Gavroše, později tančil a zpíval v muzikálu Děti ráje. Má o šest let staršího bratra, se kterým odmala navštěvoval různé kroužky, a loni se oženil s kolegyní z rádia Bárou. Co vedlo Ondřeje ke svatbě?
Ondřeji, jak dlouho jste byli s Bárou před svatbou spolu?
„Čtyři roky. Ve dvaceti by to byla chvíle, ve třiceti už je to samozřejmě jiné, takže vlastně nemám pocit, že bychom spolu byli ani chvíli, ani dlouho. Myslím, že to bylo akorát a přirozené, protože pak tam jsou už tlaky okolí, a to já moc nemusím. Mám rád, když je to svobodné rozhodnutí.“
Prozradíte něco málo o své ženě?
„Je v podstatě ze stejného oboru. Potkali jsme se v rádiu, kde jsem vysílal ještě předtím, než jsem začal pracovat na ve Snídani na Nově. Je moderátorkou. Ráda mluví. (směje se) Pro svatbu jsme se loni rozhodli proto, že jsme měli určitý vzor v našich rodičích. Moji jsou spolu třicet let, manželčini rodiče šestatřicet let, a to nás oba hodně ovlivnilo. Oba jsme vyrůstali v úplné rodině a možná i z toho důvodu v tom takhle chceme pokračovat.“
Jste jako muž romantik?
„V mých očích zdravě. Mám to rád, ale zase se nemusí moc přehánět. Mám vlastně rád spíš takovou romantiku všedních dní. Třeba kytička nemusí být jenom při nějaké příležitosti, ale může být jen tak. Občas je fajn dělat věci spontánně, mnohdy to udělá mnohem větší radost.“
Vaše maminka taky hrála?
„Vždycky zpívala ve sboru, takže měla blízko k hudbě a chtěla, abychom to dělali i my s bráchou. Já jsem začínal ve sboru, v dětské opeře Praha, a díky tomu jsem se dostal do dětských rolí ve Stavovském a v Národním divadle a také do muzikálu Bídnici, kde jsem hrál malého Gavroše. Pak se to postupně rozvíjelo a nabalovalo.“
Ve sportu se vám ale také dařilo…
„Hrál jsem závodně fotbal a v půlce tréninku jsem odcházel do zmíněného sboru a do dramaťáku. S fotbalem jsem potom skončil a zůstaly mi jen tyhle umělecké věci.“
Sport šel tedy na druhou kolej…
„Mám sport strašně rád a teď ho vlastně využívám jako formu aktivní rekreace. Patří to ke mně, nemohl bych bez toho být, ale samozřejmě na profesionální úrovni to nejde. Sportu se člověk musí věnovat naplno a já jsem typ člověka, který spíš rád zkouší všechno možné.“
Konkrétně v zimních sportech si prý vedete velmi dobře?
Spíš jsem přešel na ty letní. (směje se) Moje žena mě přivedla k wakeboardingu, kdy jedete po vodě na prkně na vleku, který vás táhne, a skáčete po různých překážkách.“
Vypadá to, že adrenalin je vám vlastní…
„Mám ho rád. Když se něco objeví, tak do toho jdu většinou po hlavě.“ (směje se)
Vzhledem k vaší práci vás ale musí omezovat to, že se nesmíte zranit. Nebo na to nehledíte?
„Samozřejmě na to myslím. A čím jsem starší, tak je pud sebezáchovy větší a větší, takže to hraje určitou roli. Já jsem třeba nikdy nebyl moc šikovný na bojové sporty, ale vyzkoušel jsem je, protože je zase má rád můj brácha. Baví mě to, je to super na fyzičku, ale nerad bych potom druhý den šel do práce s monoklem a ani bych vlastně nemohl.“
Umělecká dráha tedy zvítězila na plné čáře?
„Ano. Ono to bylo vlastně pozvolna, jak se ty věci na sebe nabalovaly. Později jsem se dostal i k moderování, což je teď moje hlavní činnost. Tomu se věnuju nyní úplně nejvíc, ale zároveň dělám dabing a hraju, protože jednak mě to baví a jednak si člověk vyzkouší něco jiného. Moderování je ale nyní priorita.“
Každý všední den moderujete Snídani s Novou, brzké vstávání vám nedělá problém? Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.
