Magdalena Reifová (60) - Co jí pomohlo překonat zdravotní problémy?
Je jednou z nejznámějších dětských hvězd. Před kamerou se objevila poprvé už v pěti letech, v devíti si zahrála v seriálu Jana Eyrová. Od té chvíle šla čerstvá jubilantka Magdalena Reifová (60) z role do role. Za všechny jmenujme například filmy Barunka, Páni kluci, Jak se točí Rozmarýny, Brácha za všechny peníze, Indiáni z Větrova a mnoho dalších. Už víc než dvacet let ji navíc pravidelně vídáme v Kouzelné školce. Sama herečka má tři, dnes už dospělé děti, dceru a dva syny a dvou a půlletého vnuka Vašíka. V minulosti si herečka prošla vážnými zdravotními problémy, kdy jí museli voperovat kardiostimulátor. Před časem se pak s manželem, se kterým jsou spolu už 35 let, přestěhovali z Prahy na chalupu. Co všechno o sobě Majda, jak ji často oslovují, prozradila?
Majdo, před pár dny jste oslavila krásné životní jubileum, jak se vám daří?
„Mám se báječně, zrovna jsme s Petrem Vackem začali hrát vánoční představení pro děti i rodiče, takže bylo hodně práce. Ale baví mě to.“ (směje se)
O jaké představení jde?
„Jmenuje se to Kouzelné Vánoce a jde vlastně o interaktivní pořad, kde děti tvoří živý betlém, zpívají koledy a u toho hrají na Orffovy nástroje. Nechybí ani závod sněhuláků či jízda na lyžích. Jezdíme s představením po různých místech v republice, a protože hrajeme v předvánočním čase, tak jsme taky chtěli, aby si všichni trochu odpočinuli a připomněli si, že Vánoce nejsou jen o nakupování a uklízení, ale že to kouzlo se dá udělat úplně jinak.“
S dětmi jste propojena i díky Kouzelné školce, kde vás pravidelně vídáme. Jak jste se k hraní pro děti vlastně dostala?
„To je těžké. Já sama jsem neměla moc veselé a hravé dětství. Potom jsem si rychle založila rodinu, a přestože jsem dělala, co jsem mohla, tehdy mi bylo pětadvacet, tak jsem si s mými dětmi nemohla tak často hrát. Musela jsem nás živit a hodně jsem pracovala. Pamatuju si, že když jsme třeba neměli vůbec žádné peníze, tak jsem jim k Vánocům po nocích šila domeček ze zbytků látek nebo nejstarší Barušce jsem ze svých plesových šatů ušila princeznovské šaty. A díky tomu, že jsem točila už odmala, tak mě v České televizi znali a jednou mě oslovili i na Kouzelnou školku. Od té doby tam jsem a nikdy by mě nenapadlo, že to bude takových let.“ (směje se)
Přináší tahle práce i nějaké nevýhody?
„I když mě to strašně těší a baví, má tato práce nevýhodu v tom, že člověk dostane punc, že dělá Kouzelnou školku, a tudíž už pak nemůže hrát nějakou charakterní roli v normálním filmu. Ale já si nestěžuju, jsem opravdu šťastná. Můžu si psát své scénáře, kde se například snažím rodičům ukázat, že i když nemají moc peněz, jako jsem neměla já, tak mohou spoustu úžasných věcí vyrobit sami, třeba z ruliček od toaletního papíru.“ (směje se)
Původně jste ale chtěla jít na keramiku, ne?
„To chtěla. A když jsem dělala film Jak se točí rozmarýny, tak jsem si zamilovala koně. Dokonce jsem si tehdy napsala jako střední školu učňák chovatel koní a žokej. Ve škole mi ale řekli: Ty ses zbláznila. My tě tady celá léta pouštíme na natáčení, a ty nepůjdeš na konzervatoř? A tak mi tam napsali jako střední školu konzervatoř a překvapivě mě vzali, i když jsem to tam neměla jednoduché.“
A proč?
„Profesoři neměli moc rádi ty, kteří už hodně natáčeli. Zkušeností jsem měla víc než mnozí z nich, ale pořád mi vysvětlovali, že to prý neumím. Třeba paní Adamová po mně házela věci. Nejdřív to byla bota, pak letěl zapalovač a nakonec popelník. (směje se) Ale na koho třeba nemůžu zapomenout, to je pan Bořivoj Navrátil anebo paní Věra Bublíková, ti mi dali zase zpátky sílu. A dobře jsem taky vycházela s nejobávanějšími režiséry, jako byl třeba Sokolovský, Ráža nebo Krejčík.“
Brzy po škole tedy přišly děti. Byla jste s nimi tehdy vůbec na mateřské?
„Když se mi narodilo druhé dítě, měla jsem doma už dvouletou Barušku, byla jsem v porodnici a volal mi Juraj Herz: Magdaleno, já jsem si tě obsadil do role manželky Mozarta. A já mu říkala: Ale já jsem včera porodila. A on: Vždyť se točí až za tři týdny. (směje se) Tak asi takhle. Peníze jsem ale potřebovala. Tenkrát jsem dostávala 1100 korun za natáčecí den, stejnou částku jsem měla za měsíc v divadle, tak jsem prostě nemohla říct ne.“
Jste už také babičkou? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 48.