Jana Plodková (41): Džungle je můj druhý domov!
Je držitelkou Českého lva za hlavní roli ve filmu Protektor z roku 2009, znát ji budete nejspíš i z Bábovek a nedávno jste ji mohli vidět například také na Primě v pokračování krimi seriálu Černé vdovy v roli Renaty Jůzlové. Herečka Jana Plodková (41) o práci zkrátka nemá nouzi. A k relaxaci a odpočinku pak velmi ráda využívá chalupu na horách, kterou si pořídili s partnerem, optikem Filipem Žilkou. Ostatně příroda rodačku z Jičína provází celý život. Co rozhodovalo u Jany při hledání chalupy? Co ji pomáhá v péči o sebe? A co ještě na sebe prozradila?
Jano, je známo, že tíhnete k přírodě. Vzpomeňte na dobu svého dětství, jakou roli tehdy ve vašem životě hrála?
„Pocházím z Jičína, což je sice menší město, ale vlastně celé dětství jsem trávila venku. Lezla jsem po stromech, chodila do lesa, k rybníku, také jsem jezdila k babičce, takže jsem netrávila čas v paneláku, kde jsem s rodiči žila. Ale čím jsem starší, tak s tím vědoměji pracuju, víc mě baví přírodu objevovat i chránit.“
Jak konkrétně?
„Na chalupě v Krkonoších budeme osazovat zahradu stromy a keři, které jsou jedlé, nejenom pro nás, ale především pro zvířata. Chcete to udělat i proto, abychom měli v krajině vodu, protože přece jenom zimy nejsou už takové, jaké bývaly, a na horách se to pak v létě ukáže. S hnutím Duha jsme sázeli stromy i kolem Prahy, z toho mám také radost… Příroda mi je bytostně blízká a považuju ji za svůj další domov, kde dokážu dobít baterky, odpočinout si od práce, což často potřebuju, a tak se ji snažím chránit. Když pozoruju, s jakou rychlostí se průmysl a ekonomika rozšiřuje a zabírá čím dál tím víc nejen zemědělské půdy, ale kácí se kvůli nim i lesy, tak mi to není lhostejné a snažím se něco dělat.“
Chalupu na horách jste vybrali záměrně kvůli aktivitám, které hory nabízí, jako horská turistika, lyže a zimní sporty jako takové?
„To ne, my jsme na horách vlastně náhodou. Já jsem chtěla polosamotu kvůli kocourům, aby nebyli u silnice a něco je nepřejelo. Také jsme chtěli výhled, protože to máme s Filipem rádi, a najednou se zjevily hory. Pokud jde o sport, když je v zimě sníh, tak vyrážíme na běžky.“
Zmínila jste, že máte kocoury. Co další zvířata?
„Filip by si moc přál psa, ale dokud jsme oba pracovně vytížení, tak to moc nejde. Kocouři jsou, bohudík, ochotní být celý den doma sami, což u psa nepřichází v úvahu. Ale když jsem ještě bydlela v Jičíně, tak jsme měli jorkšíra. Přece jenom jsme vyrůstali v malém bytě, takže tam se vešel tak akorát. Naši mají jorkšíráčka dodnes, i když samozřejmě už jiného.“
Když už mluvíme o té přírodě, napadá mě, že vy ovšem zákony přírody popíráte. Vypadáte pořád jako holčička. Jak to děláte?
(rozesměje se) „Myslím, že jednak je v tom genetika, díky mamce, která vypadá pořád stejně a krásně. Ale je to i o péči! Chodím pravidelně na kosmetiku a starám se o pleť, protože přece jenom natáčení a divadlo, make-upy, líčení a odličování se, dávají pleti zabrat, takže se jí věnuju. A určitě pomáhá i to, že právě chodím do přírody a kochám se. Co je uvnitř, je i navenek.“
Nedávno jste se stala jednou z kmoter výstavy vzácných motýlů v Botanické zahradě v Tróji. Povězte, co se vám vybaví, když se řekne motýl?
„Křehkost. A pamatuju si, jak mi už naši říkali: Vezmeš jim prášek z křídel a už nevzlétnou. Takže jsem je nikdy nechytala… Sbírku motýlů bych doma mít nechtěla, stejně jako parohy nebo vycpaná zvířata. Mít doma mrtvoly není nic, co by mě těšilo.“
Jak jste se v prostředí botanické cítila?
„Je to i moje prostředí, takže jsem tam byla šťastná. Ve vlhku a v teple si cítím asi nejlíp.“
To znamená, že takové prostředí vyhledáváte i pro čas dovolených?
„Doma jsme zjistili, že právě v džungli, když je teplo a vlhko, je nám nejlíp. Vzhledem k tomu, že máme s Filipem jenom málo dní, které můžeme strávit společně, tak právě džungle se nám osvědčila jako nejrychlejší způsob relaxace, odpočinku a vůbec celkové revitalizace. Je to takový náš rychlonabíječ.“
V podobném prostředí, konkrétně v Thajsku, jste před časem i točila…
Nejen o to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 18.
