Herečka Andrea Růžičková (35): Kluci mi zvedají sebevědomí!
Říkali, že na to nemá, ale nevzdala se! Andreu Růžičkovou (35), známou i pod dívčím příjmením Kerestešová, neodradil od jejího snu stát se herečkou ani neúspěch u zkoušek. Šla si za svým a dokázala to. V životě ovšem nerada plánuje. Před sedmi lety potkala svého manžela Mikoláše Růžičku (41), hudebníka ze skupiny Republic of Two, před třemi lety se vzali. Záhy přišel na svět jejich první syn Tobiáš (2) a před pěti měsíci se rodina rozrostla o dalšího chlapečka, Jáchyma. Jak Andrea prožívá mateřství? A kolikrát v životě byla opravdu zamilovaná?
V televizi se momentálně vysílají reprízy seriálu Vyprávěj, kde jste hrála postavu Evy Dvořákové, díváte se? Třeba i z nostalgie…
„Ani nevíte, jak bych ráda. Ale se dvěma malými dětmi se nekoukám na televizi vůbec. Možná tak na Blesk McQueena (pohádka o závodním autě – pozn. red.). (směje se) Těším se, že možná jednou, za pár let, snad seriál ještě budou opakovat, se na to podívám a budu vzpomínat. Byly to překrásné časy.“
Jak se vám seriál z té doby natáčel? Líbila se vám například tehdejší móda?
„Líbila se mi šedesátá léta. Tehdy byla móda velmi ženská, veselá, barevná… Mělo to šmrnc. Pak už tedy moc ne, devadesátky byly jak za trest.“ (rozesměje se)
Být herečkou jste chtěla být odmala, proč jste tedy nešla na konzervatoř, ale studovala jste pedagogiku?
„Střední škola, konzervatoř, byla moc daleko od naší vesnice. A co se týče Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, tam jsem se hlásila, ale neprošla jsem třetím kolem. Byla jsem z toho velmi zklamaná. Chtěla jsem všem dokázat, že na to mám. A když se to nepovedlo, všichni mi povídali: No, vidíš, my ti to říkali. Na to prostě nemáš. Dáváš si moc vysoké cíle… Ano, dávám. (směje se) Proto jsem dnes tady. Když po něčem toužím, jen tak se nevzdávám.“
Když jste ještě byla svobodná, zmiňovala jste se, že nerada plánujete. Změnilo se na tom něco s příchodem dětí?
„Ani ne, cokoliv si s nimi naplánuji, je úplně jinak. Děti jsou nejhodnější, když nemám plán. Mám pořád spíš cíle, ale je jedno, kdy je splním.“
Před třemi lety jste se vdala, narodil se první syn, druhý… Ani to jste nijak neplánovala?
„Bylo to přirozené. Vztah roste, rozvíjí se… A tahle postupnost je prostě přirozená. Manželství, to jsou slib, přísaha, zodpovědnost. Jeden za druhého, za rodinu.“
Jak na sebe Tobiáš s Jáchymem reagují?
„Myslím, že standardně. Kluci se seznamují, poznávají, přirozeně si k sobě hledají cestu. Snažíme se jim nic nevnucovat. Láska se totiž vynutit nedá, musí přijít sama. A ta tam je, protože jsou jedna krev a dobře to vědí. Ostatní komunikační záležitosti se vyvíjejí postupně a samovolně.“
Říká se: Jedno dítě, žádné dítě. Je rozdíl zvládat mateřství, když už máte dva potomky?
„No jo, teď tomu rozumím. (směje se) Je to ale lepší než před tím, je to veselejší, jasnější, plnější… Je to boží! Kluci mi moc pomáhají v objevování sebe sama. Vracím se často do svých vlastních vzpomínek. Dávají mi sílu vše zvládat, jsou mojí motivací, zvedají mi sebevědomí. A to myslím všechny moje kluky, včetně manžela.“
Jak jste se seznámili s manželem? Toa ještě více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 24.
