Olga Havlová (†62): Zasvětila svůj život pomoci potřebným!
Spravedlivá, zásadová žena. To byla Olga Havlová (†62). Drsné dětství ji dokonale připravilo do života. Za všech okolností stála pevně nohama na zemi a držela se zdravého rozumu. Byla přátelská a mezi lidmi mimořádně oblíbená. Svému manželovi Václavu Havlovi (†75) byla vždycky oporou, a to i v těžkých časech, když byl ve vězení. Přemohl ji až zhoubný nádor. V lednu od smrti Olgy Havlové uplynulo 22 let a dodnes na ni všichni vzpomínají v dobrém. Jako na skutečnou první dámu České republiky…
Narodila se jako Olga Šplíchalová do dělnické rodiny a vyrůstala na pražském Žižkově. Odmalička musela doma pomáhat, a to nejvíce v době, kdy se měla věnovat školním povinnostem. V šesti letech totiž její otec odešel od rodiny, a tak se musela zapojit do chodu domácnosti. Byla samostatná, zodpovědná a nic si nenechala líbit. Otevřenost a prostořekost jí zůstaly až do smrti. „Vyrůstala jsem hlavně na ulici, byla jsem divoká a neposlušná,“ tvrdila o sobě Havlová. Zároveň se ale na ni dalo plně spolehnout a nikdy od problémů neutíkala. Když se její sestře brzy po sobě narodilo pět dětí a záhy ji opustil manžel, byla Olga tou, která jí nabídla pomocnou ruku. Pomáhala jí starat se o děti, jako by byly její vlastní. Rodina pro ni byla prostě na prvním místě!
Přišla o prsty
Od dětství Olga milovala divadlo. Přivedla ji k němu její maminka, která se svými dětmi často navštěvovala odpolední představení. Přestože divadlu propadla, jako holka z dělnické rodiny nastoupila na učení do Baťových závodů. Místo toho, aby šla studovat, dělala opravovačku punčoch. Zároveň však hodně četla a snažila se vzdělávat. Jednou se jí při práci v závodech přihodilo neštěstí. Náhodou jí lis usekl čtyři prsty na levé ruce. Ale jen málokdo si toho všiml. I tomuhle dokázala s přehledem čelit a svůj handicap maskovala rukavicí nebo elegantně kapesníkem. Divadla se však vzdát nechtěla, a tak chodila na soukromé hodiny herectví. Práce se ale nebála a později se živila jako prodavačka, pracovala v účtárně nebo v bazaru. Velkým zlomem v jejím životě bylo, když v šedesátých letech nastoupila jako uvaděčka do Divadla Na zábradlí, díky čemuž poznala i svou životní lásku.
Tři roky na ni čekal
Olga se se svým budoucím mužem seznámila v pražské kavárně Slavia. Byla o tři roky starší a chodila tehdy s hercem Ladislavem Trojanem (85). Sedmnáctiletý Václav, který se učil laborantem, jí tehdy moc do oka nepadl. Napoprvé ho odmítla, byl pro ni moc mladý, ale líbil se jí jeho pohled na svět a tak mu řekla, jestli ji chce, ať na ni počká. „Tři roky nato jsme se ve Slavii potkali znova, pak mi Vašek napsal dopis a zase se mě ptal, jestli s ním nechci chodit,“ svěřila se později Olga. Začali spolu trávit více času, chodit na procházky i do divadla, až se do sebe zamilovali. Paní Havlová se z ní stala až po osmileté známosti v roce 1964. Havlova maminka sice ze sňatku moc velkou radost neměla, Olgu viděla jen jako starší holku bez vzdělání a na ni i příliš drzou, novomanželé si ale do vztahu zasahovat nenechali. Vašek v Olze našel velkou oporu. Dávala mu pocit bezpečí, držela ho při zemi a nesnažila se nikomu vlichotit. V životě se řídila heslem »nemluvit, ale jednat a nesedět na penězích«. Povahově se doplňovali a všude chodili spolu. Bydleli společně na Rašínově nábřeží u Havlových, ale k ideálu to mělo daleko. Koupili si tedy chalupu v podkrkonošském Hrádečku a od roku 1967 si tam budovali svůj domov. Dokonce se traduje historka, že se jednou Havel ztratil v lese v blízkosti Hrádečku, chodil sem a tam a volal Olgu. Bez ní byl prostě jako ztracený…
Jak se stavěla k Václavově slabosti pro ženy a proč nechtěla na hrad čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 21.
