Kamila Moučková (90): Roky jsem musela žít jako zločinec!
Nikdy se nenechala položit na lopatky! Kamila Moučková 8. dubna oslavila velké životní jubileum. Bývalé hlasatelce, přestože na to ani zdaleka nevypadá a bez nalakovaných nehtů a dokonalého make-upu ji neuvidíte, je devadesát! O tomto podle ní šíleném čísle nechce ani slyšet a životní optimismus ji rozhodně neopouští. Přestože chvil, kdy jí vůbec nebylo do smíchu, zažila hned několik. Byla to právě ona, která hlásila zprávy přesně ve chvíli, kdy do studia vtrhlo okupační vojsko a vojáci jí mířili na hlavu samopalem…
Pytlíky jí zničily zdraví
Po vysílání jela Moučková do pražské Jungmannovy ulice za známými na chlebíčky, kde mluvili nejen o tom, co se stalo, ale hlavně o tom, co bude dál. Věděla, že v milované televizi asi brzy skončí. „Nemohla jsem to řízené vysílání dělat, ani kdybych chtěla,“ svěřila. O to víc se bála, co s ní bude, protože doma měla tři malé děti a musela myslet i na ně. V tom se před ní odehrála situace, na kterou nikdy nezapomene. „Najednou jel kolem náklaďák a mířil na Václavák. Mladí lidé v rukou drželi zakrvácenou vlajku. A já najednou hystericky vylétla za nimi, stoupla si před náklaďák a prosila je, ať tam nejezdí, že je zabijí,“ přiznala Moučková chvějícím hlasem. Když pak přijela zdrcená domů, hrůza se ještě vystupňovala. V mysli nosí jediný okamžik. „Byla srpnová horká noc, všude otevřená okna a najednou padly dva výstřely. A v té chvíli začala plakat miminka… Na to nikdy nezapomenu,“ svěřila. Moučková byla velkou hvězdou, lidé ji milovali, přesto v televizi musela skončit. Celých 21 let žila pronásledována, v ústraní a bez slušné práce. „Nesměla jsem nic dělat. Deset let jsem lepila igelitové pytlíky jako domácí dělnice. A to mi zničilo páteř. Přivezli totiž takovou padesátikilovou roli igelitu a já to musela tahat rukama. Z těch výparů se mi zhoršil i hlas,“ prozradila. A nejen to. Velmi se narušily i vztahy v rodině. Její otec Vilém Nový (†82) byl poslanec a politik komunistické strany, a přestože ho Kamila milovala, jejich názory se rozcházely. „Když jsem za ním na jeho narozeniny přišla s lahví, poprvé jsem od něj ve svých čtyřiceti letech dostala pár facek. Nadával mi za to, že jsem dubčekovec a že jsem pro pražské jaro. Pak mě vyhodil z bytu a deset let jsme spolu nemluvili. Urovnalo se to až tehdy, kdy mi poslal omluvný dopis,“ svěřila Moučková.
Podržel ji Zahajský
Když prožívala nejhorší období, podržel ji její životní partner Jiří Zahajský (†68). Kamila byla předtím vdaná dvakrát. Poprvé si v necelých devatenácti brala hereckého kolegu z jihlavského divadla Miloše Williga (†58), podruhé lékaře Josefa Moučku. Manželství se ale rozpadlo a v roce 1959 zůstala s třemi dětmi sama. A pak se na scéně objevil Zahajský. Seznámili se v roce 1962 za docela kuriózních okolností. On neměl kde bydlet, spal v herecké šatně, a tak mu Moučková dala klíče od svého bytu a už u ní zůstal. „Byli jsme spolu 31 let. Jirka mě podržel nejvíce. Zaplaťpánbůh za něj. Milovala jsem ho celý život a on miloval mě. Vždycky stál při mně,“ svěřila Moučková, a to i ve chvíli, kdy se rozhodla jako jedna z prvních signatářek podepsat Chartu 77.
„Neváhala jsem vůbec, zda to podepíšu. Byla jsem v té době pronásledována, měla jsem za sebou tak 80 výslechů a už mi bylo fuk, co se stane. Předtím než jsem to podepsala, dala jsem to alespoň ze slušnosti přečíst Jirkovi. A on s tím souhlasil,“ přiznala. Po tomto těžkém období, co spolu prožili, jí Zahajského v polovině devadesátých let přebrala kamarádka Jana Brejchová (78), které dodnes Kamila nemůže křivdu odpustit. „Tehdy jsem se zhroutila. Pět let mi trvalo, než jsem se vzpamatovala,“ přiznala.
Alergie na Rusy trvá
Do televize se Moučková mohla vrátit až po roce 1989. Na to, jak ji lidé v listopadu 89 přijali, nikdy nezapomene. Vyšla na balkon a dav křičel její jméno. „Byl to největší zážitek v mém životě. To už se mi nikdy nemůže stát. Z jedné strany na mě křičela Věra Čáslavská, z druhé Marta Kubišová, která mě zavedla za Havlem a za Dubčekem. Najednou jsem cítila obrovskou svobodu. Já se nadechla a začala poprvé žít v demokracii až ve svých jednašedesáti letech,“ svěřila. Na to, co nám okupační vojska provedla, přestože je to už padesát let, ale zapomenout nemůže. Dokonce se ani nedívá na hokej, když hrajeme s Ruskem. „To bych dostala infarkt! Já jsem totiž na Rusy alergická,“ přiznala v pořadu Osmička.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.
