Tajuplný životní příběh jedné z nejvýznamnějších českých malířek: Toyen (†78) - žena, nebo muž?
Její dílo má nevyčíslitelnou hodnotu. Například obraz Spící byl v roce 2009 vydražen za 20 milionů korun. Česká malířka Marie Čermínová (†78), která ovšem tvořila pod pseudonymem Toyen, však nebyla jen velmi nadaná umělkyně. Svým na tu dobu nestandardním zjevem i životním stylem bořila mnohé společenské konvence, stavěla se proti pokrytectví, měšťáctví a tvrdě razila názor, že ženy mají stejná práva jako muži. Jak vznikl její zvláštní pseudonym? A co všechno tato záhadná žena prožila?
Od dětství byla jiná. V šestnácti letech odešla z domova a od té doby o své rodině nikdy nemluvila. A tak je známo pouze to, že se narodila jako 21. září 1902 v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína na Smíchově a měla o šest let starší sestru Zdeňku. Toužila být malířkou, ale musela si nějak vydělat na nájem a živobytí, proto nejprve nastoupila jako dělnice v továrně na výrobu mýdel. Měla štěstí, že se jí poměrně brzy podařilo našetřit, aby mohla studovat na uměleckoprůmyslové škole. Už tehdy si prý její profesor Emanuel Dítě všiml zvláštního stylu malby, který označil za velmi neženský. A to bylo přesně to, co bylo na Marii zvláštní. Ač byla velmi pohledná, schválně se snažila působit co nejméně žensky. Nosila krátce střižené vlasy, ráda se oblékala do pánských kalhot a košilí, občas nosila rádiovku a hodně kouřila, což bylo v té době u žen takřka nemyslitelné. Velmi vyhraněná byla i názorově, nesnášela rozlišování mužských a ženských rolí a odmítala jakékoli autority. I z toho důvodu nakonec studia na UMPRUM v roce 1922 předčasně ukončila a odjela na prázdniny na Jadran.
Osudové setkání
Zde se na ostrově Korčula setkala s kolegy Jiřím Jelínkem (†40), který si říkal Remo, a především s Jindřichem Štýrským (†43). Právě on měl na ni ohromný vliv. Vzájemně se inspirovali a ovlivňovali, začali společně vystavovat. V roce 1923 se oba stali členy avantgardní skupiny Devětsil, která sdružovala nejrůznější, hlavně levicově smýšlející umělce, jako byli například spisovatelé Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, divadelníci Voskovec s Werichem či hudebník Jaroslav Ježek. Marie byla mezi nimi jedinou ženou, a tak není divu, že vzbuzovala pozornost. Jenže ona dvoření mužů přijímala chladně, dokonce, když o sobě mluvila, označovala se v mužském rodě. Vztah se Štýrským vždy označovala za výhradně přátelský, zlobila, když je někdo označoval za milence. Jedni se tedy domnívali, že má lesbické sklony, jiní to ovšem považovali jen za pózu, kterou chtěla šokovat. „Byli jsme mladí, líbily se nám krásné elegantní slečny, a Marie nás ujišťovala, že má tentýž hřích. Myslím však, že to byla jen hra a část její mužské autostylizace, ve které si libovala,“ vzpomínal s odstupem let básník Jaroslav Seifert (†84). Právě on je prý také autorem malířčina pseudonymu. „Marie nás dlouho žádala, abychom pro ni s Nezvalem vymysleli vhodný pseudonym. Napadlo nás tucet jmen, ale žádné se jí nelíbilo. Až jednou jsem seděl sám s Mankou v Národní kavárně, měla právě před výstavbou. Když na chvíli odešla, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si to po návratu přečetla, bez rozmyšlení je přijala,“ tvrdil Seifert. Co ovšem slovo znamená, nikdy nevysvětlil. Podle jedné z verzí šlo o zkratku francouzského slova citoyen, což znamená občan. Podle jiných teorií jde o přesmyčku slov »to je on«. Buď jak buď, tehdy se zrodila Toyen, jejíž sláva strmě stoupala.
O cestě do Paříže, ukrývání za války a tvorbě poválečné čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
