Spisovatelka Helena Rytířová (64) o životě se slavným textařem: "Druhou svatbu už jsme nestihli!"
Já bych za tebe i dýchala! Když Helena Rytířová (64) tuhle větu kdysi dávno vyřkla, ještě netušila, že o několik desítek let se jí stane osudnou. V říjnu to byly tři roky, co manžel spisovatelky a fotografky, známý textař Zdeněk Rytíř (†69), vydechl naposledy. Přestože Helena vypadá jako křehká žena, zvládla mnoho nelehkých životních situací, o kterých dokáže mluvit s takovým nadhledem, až se tají dech. Když však vzpomíná na poslední chvíle se svou životní láskou, oči se jí zalesknou a nenápadným úsměvem se snaží zakrýt stesk. O těžce nemocného Rytíře se starala 22 hodin denně a za ty čtyři krušné roky se z ní stala erudovaná zdravotní sestra. Jak těžkou situaci zvládala? Jak vzpomíná na svého prvního manžela, herce Petra Čepka (†54)? A kdo byli její další osudoví muži?
Zdeněk Rytíř byl geniální textař a báječný muž. Helena o něho láskou pečovala celé dlouhé čtyři roky, co byl odkázán na umělé plíce. Ve špitále ho nechat nechtěla. „Rok byl v nemocnici a každý den jsem za ním jezdila. Nemohl sám dýchat, byl na plicní ventilaci. To je velmi drahý přístroj, který se snad ani nedá koupit. Přiděluje ho ministerstvo zdravotnictví a k tomu je třeba splnit řadu podmínek. V první řadě musí být někdo, kdo se bude pacientovi 24 hodin věnovat a bude fyzicky i mentálně tak fit, aby to zvládl,“ svěřila se Aha! pro ženy Rytířová s tím, že se jí nakonec podařilo dostat muže domů a zřídit si doma takové malé ARO. „Byl to ale nesmírně složitý proces. Musela jsem se naučit ovládat všechny ty přístroje a ještě zvládnout psychologické a IQ testy. Pamatuju si, že jsem se tenkrát hrozně rozčilovala. Byla jsem se Zdeňkem rok v nemocnici, všechny jsem na oddělení znala, oni znali mě, věděli, že nejsem blázen, a přesto byla podmínka, abych celý ten kolotoč podstoupila,“ zavzpomínala. Už po prvním měsíci, co byla s nemocným manželem doma, jí ale došlo, proč to všechno po ní chtěli…
Vyčerpání střídalo zoufalství
„Měla jsem pocit, že jsem si opravdu sáhla na dno. Po takhle krátké době,“ svěřila se Helena Rytířová. Časem si ale zvykla, ostatně co jí zbývalo, když chtěla mít milovaného manžela u sebe. Alespoň na dvě hodiny denně k nim ale začala jezdit zdravotní sestra, aby si Helena mohla nakoupit nebo uvařit. „Jinak jsem měla 22 hodin službu, v noci jsem stávala po třech hodinách. Čtyři roky…,“ přiznala. Poslední rok jí pomáhala dcera Petra (44), která se vrátila z Ameriky. „V noci jsme se střídaly. Ale někdy jsem byla tak zoufalá, že jsem si zaplatila na celou noc sestru. Vzala jsem si prášek a spala šest hodin v celku, což bylo úžasné!“ řekla a dodala: „Nechci být ale bolestínská. Já jsem to dělala ráda, protože jsem ho milovala. Viděla jsem to oddělení plné lidí, kteří tam leželi a zemřeli. Kája Saudek tam byl deset let, ale ten nevnímal. Na oddělení Zdeňka úžasně vypiplali, ale nedopustila bych, aby tam zůstal.“ Nejednou však zažívala i krušné chvíle, které jí daly opravdu zabrat. Třeba když se její manžel kolikrát začal ve vteřině dusit. „Já jsem vždycky propadala panice a nikdy jsem se nenaučila to brát s chladnou hlavou. Stokrát jsem se omlouvala saniťákům, že tak křičím. Ale dokázala jsem ho udržet při životě, než přijela záchranka. Byla to nějaká intuice a já si vždy říkala: Bůh mi poradil. Sama jsem se divila, že jsem to zvládla,“ vzpomenula Rytířová na nelehké chvíle v nemocnici.
Opustila kvůli němu Čepka
Hnacím motorem pro ni ale byla bez pochyb láska. Do textaře se zamilovala v době, kdy čekala dítě s jiným mužem. „Když jsme se seznámili, byla jsem vdaná za herce Petra Čepka. Rozvedli jsme se v podstatě kvůli mé lásce k Rytířovi. To byla moje osudová láska. Trvalo ale mnoho let, než jsme spolu vůbec mohli žít,“ prohlásila s tím, že dodnes ji trápí, že se k Čepkovi tenkrát nezachovala zrovna nejlíp. „Petr byl strašně slušný a hodný člověk. Ty tvrďáky vždycky jen hrál. Nemůžu na něho říct jedinou zlou věc. Tam se prostě stalo to, že jsem se zamilovala. Byla jsem mladá a snad mi to odpustí… Dodneška z toho nemám dobrý pocit a trochu se za to stydím. Vím, že jsem se nezachovala správně. Stává se to kdekomu, ale myslím si, že jsem mu ublížila. To už nejde odčinit, ale nesla jsem si to v sobě celý život. Věděla jsem, že už bych to nikdy neudělala,“ kaje se Helena ještě teď po mnoha letech. Její dcera Petra je výtvarnice. Bylo jí jednadvacet, když tatínek Petr Čepek zemřel na rakovinu. Naštěstí mu ještě stihla ukázat svého syna Maxe…Přestože byl pro ni odchod táty bolestivý, mnohem více trpěla, když zemřel právě Zdeněk Rytíř. Ten ji totiž vychovával od jejích čtyř let.
Chtěl ženu bez ambicí
„K dceři Petře se Zdeněk choval absolutně úžasně. Nikdy jí nedal najevo, že by nebyl její táta. Byli to takový dva umělci, pořád si měli o čem povídat,“ prozradila Rytířová. Textař s ní měl ještě další dvě děti, nikdy ale podle jejích slov nebyl tím klasickým tátou, jak bývá zažité. „Jaký byl otec? Žertoval, žertoval a podrážel moji autoritu. On sám neměl otce, vyrůstal s maminkou a babičkou. A dokonce mi tvrdil, že do svých pěti let o sobě mluvil v ženském rodě. Žádného chlapa široko daleko neznal. On neuměl být takový ten táta,“ tvrdí spisovatelka, která to s ním sama ovšem neměla nijak snadné. „Pamatuju si, že se mě tenkrát ptal: Že nemáš žádné ambice? A já jsem říkala: Nemám, Zdendo, nemám. A kdybys někdy potřeboval, já bych za tebe i dýchala. Tenkrát dýchal dobře, bylo mu třicet. To jsem vůbec nevěděla, co jsem tehdy řekla. Celý život jsem to dodržela. Nechtěl ambiciózní ženu. Chtěl, abych se postarala o dům a o děti, on že bude vydělávat. Pak o mnoho let později četl úryvek z mojí knížky a divil se, že jak to, že neví, že umím psát. A já mu řekla: protože bys se mnou nebyl,“ dodala se smíchem.
Potopa byla ideální
Rytíř měl spoustu skvělých nápadů, ale nesnášel už jejich realizaci. A toho se proto pokaždé musela chopit jeho manželka. „Založil firmu a napsal ji na mě, protože by musel vyřizovat sociální a další věci. On dal tu ideu a zbytek nechal odřít mě,“ přiznala s úsměvem Helena. A co na něm nejvíc milovala? Byl to prý jeho specifický smysl pro humor. „Ve svých osmnácti letech jsem dva roky žila s Mildou Kopeckým. Prošla jsem s ním všemi divadly, kde byli lidi jako Podskalský, Jirásková, a všichni byli tak vtipní! To jsem nikdy nezažila, já jsem z inženýrské rodiny, což bylo k bohémství daleko. Byla jsem tam blahem bez sebe. A pak jsem potkala Zdendu, který dával vtipy na první dobrou. Nebyl to takový ten humor, že ho to napadlo až na schodech, to ne. Jeho to napadlo hned. Jinak byl ale bohém, básník, sebestředný, nesnesitelný. My jsme si přesto strašně sedli,“ svěřila se Rytířová s tím, že nejvíce se jejich souznění projevilo v době záplav v roce 2002. „Měli jsme sice všechno pryč, ale jakoby ta potopa byla pro mě ideální. Byla jsem ve svém živlu, dřela, budovala a zachraňovala. A můj muž věděl, že se na mě může spolehnout. Na terase zaplaveného domu jsem natáhla prodlužku ze silnice a vařila jsem celá od bláta kafíčko. Lidi si o mně mysleli, že jsem se zbláznila. Pro mě ale byla ta potopa ideální,“ zavzpomínala Helena Rytířová.
Hlavu zaměstnala psaním
Když se začaly projevovat zdravotní potíže jejího manžela, vrhla se Helena na psaní. První roky to s Rytířem bylo trochu snadnější, byl třeba ještě schopen na svoji ženu i zavolat, když se něco dělo. Tehdy psala kuchařky. „Šíleně se mi stýskalo po focení. Ven jsem nemohla a pak mi došlo, že já vlastně můžu fotit tu svíčkovou. Stejně jsem vařila a ráda, nedělalo mi problém dvakrát denně udělat teplé jídlo,“ svěřila se. V první kuchařce v podstatě zachytila jejich společný život. Jsou v ní pokrmy, které s Rytířem skutečně jedli, kvůli dobrému světlu s nimi běhala po celém jejich domě. Takhle vzniklo několik kuchařek. „Jenže nastala doba, kdy můj muž nemohl už nic. Seděla jsem u něj, a abych si udržela zdravý rozum, začala jsem psát knížky,“ prozradila Rytířová.
Chystá se film
Přestože začala psát téměř v šedesáti letech, její knížku Jsem mrtvým, neplačte, brzy uvidíme i na plátně. Na její motivy plánuje režisér Viktor Polesný (68) natočit film. Příběh z první světové války psala Helena u lůžka svého nemocného manžela a vycházela z příhody, kterou jí vyprávěla její babička. „Babiččin otec byl akademický malíř a na přelomu minulého století se nechal zaměstnat v anatomickém ústavu v pitevně. Kreslil lidské orgány pro studijní účely. Podmínky na práci však byly jiné než teď a všichni zaměstnanci fasovali rum. Z mého pradědečka se stal těžký alkoholik. Opustil rodinu, měl sedm dětí a nejmladší byla právě moje babička. Neměla svého tátu ráda a jediné, co mi o něm ještě řekla, bylo, že byl lapiduch na východní frontě,“ prozradila Rytířová, jak vznikl námět. „Potřebovala jsem si hodně zaměstnat hlavu. Když začalo jít u nás doma do tuhého, tak mě ty strašlivé příběhy předků povzbuzovaly. A říkala jsem si, nefňukej! Začala jsem proto studovat literaturu i internet, dokonce jsem se spřátelila s patoložkou z anatomického ústavu,“ popsala Rytířová detaily zrodu svojí knihy. Vyšla až po Rytířově smrti. „On můj rukopis nečetl. Nemohl. Měl zavedenou tracheostomii a nemohl předklonit hlavu. Četl jenom krátké úryvky, protože vleže mu šlo špatně,“ dodala Helena Rytířová.
Přestoupil na katolickou víru
Krátce před tím, než se Rytířovi přitížilo, plánovali spolu druhou svatbu v kostele. To už ale bohužel nestihli…. „Manžel byl evangelík a já i děti jsme katolíci. Jednou přišel s tím, že bychom se měli vzít ještě v kostele. Dokonce pak po všech těch letech přestoupil na moji víru a začali jsme to plánovat. Byl by na vozíku a měl s sebou kyslíkové bomby a ventilaci, tak bychom to zvládli. Jenže nikdy k tomu nebyla síla. Pořád byly problémy, horečky. Ale to je jedno. Jakoby se stalo. To, že to chtěl, to mi stačí,“ prozradila Rytířová. Na svého manžela Zdeňka nikde nezapomene, ale srdci se poroučet nedá. Helena se dokázala opět zamilovat! Už přes rok tvoří pár s hudebníkem Pavlem Sedláčkem (75). Dohromady je spojila právě kuchařka. „Celý život jsme se pohybovali ve stejné společnosti a nikdy v životě jsme se nepotkali. Pak si přečetl moji knížku a zjistil, že také fotím jídla. To ho zaujalo, protože sám už třináct let připravuje knížku o koření a asi jsem se mu také zdála hezká,“ dodala Rytířová. Zavolal jí, sešli se na večeři a od té doby jsou spolu.