PO STOPÁCH SLAVNÝCH ŽEN: Prvorepubliková hvězda Lída Baarová (†86) uprchla z rodné země do Rakouska!
Její hlavní předností byla krása. Toužili po ní největší pohlavárové nacistického Německa i protektorátního Československa. Získala nabídku z Hollywoodu, když ostatní herečky nesměly natáčet. I přes oslnivou kariéru však byla Lída Baarová (†86), jedna z nejrozporuplnějších osobností československé kulturní scény, nešťastná. Daň, kterou za své úspěchy zaplatila, ji pronásledovala až do konce života. Vypravme se proto společně na místa, kam hvězda stříbrného plátna prchala před nejen před odpovědností, ale také před sebou samotnou.
Pseudonym si zvolila po knězi
Na svět přišla 7. září 1914 v Praze jako Ludmila Babková. Jméno dostala po mamince, která pečovala o domácnost. Otec Karel byl vysoký magistrátní úředník, humanista a demokrat. Lídina matka měla neukojené umělecké ambice: před porodem působila jako operní pěvkyně. Také proto se na talentovanou Lídu upjala a snažila se jí dopřávat rozmanitých volnočasových aktivit.
Lída nejprve studovala reálné gymnázium na Letné, i přes nesouhlas otce však brzy přestoupila na hereckou konzervatoř. Už během studií získala první filmovou nabídku. V roce 1931 debutovala před kamerou ve snímku Kariéra, a protože mimoškolní aktivity byly na konzervatoři zakázány, zvolila si pseudonym. Nové příjmení převzala po rodinném příteli a knězi Jindřichu Šimonu Baarovi.
Krycí jméno bylo záhy odhaleno. Vyloučení z konzervatoře však herečku nezasáhlo. V roce 1932 ji tvůrci obsadili do celkem osmi filmů. A začala sklízet obdiv nejen u kritiky, ale i u mužů. První milostný románek kupříkladu prožila s o 27 let starším režisérem Karlem Lamačem.
Ve vztahu byla vždy ta druhá
Psal se rok 1935, když Baarová obdržela nabídku od nejznámější evropské filmové společnosti UFA. Přesídlila do Německa, kde zazářila ve snímku Barkarola. A její kariéra začala strmě stoupat. Navíc se bezhlavě zamilovala. Jejím vyvoleným se stal herecký kolega Gustav Fröhlich, s nímž bydlela v Postupimi. Fröhlich byl však ženatý a Lída záhy pochopila, že je pouze ženou na druhé koleji. Když se proto poprvé setkala s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, zcela jeho šarmu propadla.
Goebbels byl pro Baarovou osudovým mužem. Měl přirozenou autoritu a Lída z něj nejprve měla spíše strach. Brzy si ale začala užívat výhod, které ze známosti s ním plynuly. Doprovázela ho na schůzky s Hitlerem i evropskými diplomaty a stěžovala si mu na herecké kolegy a režiséry. Lídino chování velmi těžce nesla její rodina v Československu, zejména otec, který za první republiky sympatizoval s Masarykem či Kramářem.
Odmítla nabídku snů
V té době byla hvězda Baarové na vrcholu. Do Berlína za ní dokonce přicestovali hollywoodští filmaři a nabídli jí spolupráci za velmi vysoký honorář. Herečka však odmítla. Bála se, že by „za velkou louží“ mohla zapadnout. Navíc se domnívala, že práce pro UFA je srovnatelná s tou v Hollywoodu. Byl pro ni proto obrovský šok, když ji Goebbels opustil. Údajně tak učinil na příkaz samotného Hitlera, kterého o tuto laskavost požádala Goebbelsova manželka Magda. V nelehkém období válečných 40. let se tak Baarová vydala zpět do Prahy.
Také tam si užívala přízně nacistických úředníků. Mohla tak i v době, kdy ostatní herci jen těžko sháněli práci, natáčet. Navíc si „vydupala“ angažmá v Národním divadle. Hry, do nichž byla obsazena, se však brzy stahovaly. Lídin divadelní projev byl prý tak strašný, že se diváci i při smutných tragédiích lámali smíchy.
Honba ke zodpovědnosti
V roce 1944 už bylo jasné, že válka skončí pro nacisty špatně. Baarová se rozhodla uprchnout. Zanedlouho však byla v Německu zadržena a podrobena krutým výslechům. Ocitla se na listině válečných zločinců vedle takových jmen, jako byl třeba Karl Hermann Frank, a zanedlouho ji prokuratura vydala zpátky do Československa.
Lídino kontroverzní chování za války paradoxně nejvíce odnesla její rodina. Otec byl zaneprázdněný sháněním právníků pro dceru, a tak zanedbal tuberkulózní zánět končetiny a musel podstoupit amputaci. Maminka zemřela na infarkt, sestra Zorka zase neunesla psychický nápor a spáchala sebevraždu. Po více než roce byla Baarová očištěna a propuštěna na svobodu. Zůstala úplně sama. Kromě rodiny ji opustili přátelé i známí. Jejím jediným obdivovatelem se stal loutkoherec Jan Kopecký, za kterého se v roce 1947 provdala. O rok později se společně vydali hledat štěstí do rakouského Salzburku.
Přála si zmizet
V zahraničí se jí podařilo nemožné: znovu rozjela hereckou kariéru! Do svých filmů ji obsadil třeba známý italský režisér Federico Fellini. Natočila i sedm snímků ve Španělsku. Ke konci života plynně ovládala čtyři cizí jazyky – vedle němčiny ještě angličtinu, španělštinu a italštinu. Po smrti Kopeckého se ještě naposledy zamilovala. Poslední léta strávila v Rakousku po boku svého lékaře, docenta Kurta Lundwalla, který se k ní prý choval jako ke skutečné dámě. To kvůli němu se nakonec herectví nadobro vzdala.
Z krásné herečky se na sklonku života stala nevrlá alkoholička. V rozhovorech pro zahraniční i československá média často manipulovala se svým obrazem. Odborníci se dokonce shodují, že mohla trpět schizofrenií. Ať už v Lídě Baarové hlodalo svědomí, nebo zkrátka jen neunesla léta psychického náporu, několik měsíců před svou smrtí vyslovila poslední přání: chtěla se prostě jen ztratit. Její prosba byla vyslyšena 27. října 2000. Pohřbena je na strašnickém hřbitově vedle celé své rodiny.