Miluše Šplechtová (58) o manželství s Janem Hrušínským a jeho nemoci: Bála jsem se, že mi muž odejde!
Poslední rok jí dal hodně zabrat! Po 25 letech musela odejít z Národního divadla a pak, krátce po svých šedesátých narozeninách, její manžel Jan Hrušínský zkolaboval. Miluše Šplechtová (58) dvanáct dní nevěděla, jak to s ním dopadne, pak mu pomáhala postavit se opět na nohy. Letošní rok jí naopak, zdá se, přeje. V červenci se bude vdávat starší dcera Kristýna (31) a na svatbu přijede jak nejstarší syn Nikola, kterého má z prvního manželství a který žije s rodinou v Austrálii, tak mladší dcera Bára (25), která studuje v Americe. Rodina bude zase pohromadě, a to je pro herečku to nejdůležitější. Jak zvládla všechny rány, které jí život doposud uštědřil?
Paní Šplechtová, máte za sebou hodně náročné období. Je to přesně rok, co váš manžel náhle zkolaboval. Co se mu tehdy vlastně stalo?
„Divadlo přináší kromě radosti také velký stres. Soukromému podnikání jsou u nás kladeny čím dál tím větší překážky a není to procházka růžovým sadem. Ne nadarmo se říká, že vám někdo, nebo něco hnulo žlučí. Udělalo se mu zle při jeho posledním představení v sezoně Práskni do bot, přišel domů a byl přesvědčený, že to je reflux jícnu (proniknutí obsahu žaludku do jícnu - pozn. red.) a že je přepracovaný. Byl pátek a nechtěl k lékaři. Během soboty a neděle se jeho stav velmi zhoršil. V pondělí už si ho nechali v nemocnici na pozorování, v úterý mi volal, že měl žlučníkový záchvat a že ho budou ještě ten den operovat. Operace, která neměla trvat víc než dvě hodiny, se protáhla na sedm.“
Proč tak dlouho?
„Měl celý žlučník prasklý a vylitý. Během operace nastalo silné krvácení a praskla tepna, která vede k aortě. Tekutina, kterou měl v břišní dutině, se mu dostala do plic, takže přestal dýchat, byl uveden do umělého spánku a dostal oboustranný zápal plic a začalo mu vynechávat srdce.“
Jak jste to prožívala? To muselo být šílené!
„Připadala jsem si jako ve zlém snu. Přijela jsem domů z nemocnice a koukala na jeho křeslo, kde měl noviny, které nedočetl. Říkala jsem si, že si ze mě snad někdo dělá legraci, připadala jsem si jako ve špatné absurdní komedii. Pár dní opravdu vypadalo, že budu sama... (odmlčí se) Že mi odejde…“
Co následovalo pak?
„Byl dvanáct dní v umělém spánku. Pak mu lékaři udělali tracheu, díky které mu mohli lépe čistit plíce. A pak jsme znova. Učil se chodit, nemohl mluvit…“
Doufám, že po takové zkušenosti se manžel začal trochu šetřit…
„Ze začátku se šetřil, jenže pak zase najel do těch starých kolejí a dneska už zase jede na plný plyn.“
„Když se vám něco podobného stane, pochopíte, co je v životě důležité. Samozřejmě ví, že by se měl šetřit. Snaží se odpočívat, občas se nám podaří odjet mimo Prahu. Ale divadlo je jako rozjetý vlak. Nemůžete jen tak za jízdy vyskočit, navíc když celý vlak řídíte.“
Kdo vám v té době nejvíce pomáhal a stál při vás?
„Naše děti, přátelé, kolegové z divadla. Moc mi pomáhalo vědomí, kolika lidem na Honzovi záleží. Kolik lidí ho má rádo. Myslím, že i to mu pomohlo k uzdravení.“
Vést divadlo asi nebude jednoduchá záležitost. Co všechno to obnáší?
„Zaprvé musíte divadlo opravdu milovat. Původní záměr byl nazkoušet malou komedii v malém obsazení, takzvanou zájezdovku. Volba tehdy padla na komedii Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same. Premiéra se víc než povedla okamžitě jsme začali zkoušet další. Takže z původně malé »divadelní« lodičky se za čtrnáct let vyklubala velká loď, která se zdárně snaží proplouvat v široké konkurenci pražských divadel..."
Celý rozhovor s Miluší Šplechtovou, kde se zmiňuje také o svých dětech, čtěte v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji jen za 7,90 Kč!
