Nyní je na pořadu dne pohřeb bývalého premiéra. Debata o tom, zda měly být ve čtvrtek ráno dcery informovány o smrti tatínka, anebo bylo správné, že šly do školy, je stále otevřená. Manželka zesnulého expolitika Stanislava Grosse (†45) Šárka (45) poslala ráno Denisu (17) a Natálku (12) normálně do školy. Bylo to správné, či ne? Rozdílný pohled na celou záležitost mají i psychologové. A co bude dál? Jak se k dětem chovat?Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Tohle by měli nechat i psychologové stranou, je jen věcí rodiny, jaké kroky Šárka Grossová podnikne. Je v pořádku, že dcery šly do školy, celá situace je mimořádně těžká, velkým traumatem bude pro všechny ještě poslední rozloučení. Mám to za sebou a stačilo. Celé rodině
illis já bych byla také pro, aby ty dcerky mrtvého tátu neviděly. Na rozdíl od zlých diskutujících, kteří by to těm dětem přáli, jen ať si to užijí a pronásleduje je to celý život. Jinak to nevidím a nechápu jak může být někdo tak zaostalý a zlý.
Nechápu, co je komu do toho, včetně nějakých psychologů!!! Takový nápor na psychiku, jaký musela p. Grossová zvládnout v dané chvíli, asi nepřináší racionální, ale spíš okamžitá a emocionální rozhodnutí! Proč se v tom rýpat? Je to její rodina, ne veřejná instituce!!! Možná jen chtěla holky chránit před nepěknými věcmi, které život přináší. Proč by měly vidět mrtvého tátu a jeho nakládání do truhly,není lepší si ho pamatovat živého? Nezapomenu, když jsem jako malá holka na pohřbu viděla známého v otevřené rakvi. Dalo mi to zabrat, a to nebyl blízký člověk!
Šárka to má těžké a vyrovnat se s tím musí být doopravdy složité. Já jsem jako malý kluk šlohnul v sámošce eskymo a nevyrovnal jsem se tím dodnes. to mě nikdo nechytil. Jak těžké to musí mít Šárka si ani nedovedu představit.
Do skoli mi poslali rodice pouze kdyz mi chcipla andulka. Kdyz nam umrel tatinek, tak jako rodina jsme chteli byt spolu. Ani nas nanapadlo jit nekam do spolecnosti mezi cizi lidi.
Myslíš si, že je dobré, aby byly děti v domě, když tam probíhá ohledání lékařem, příjezd pohřebního vozu, přenesení zesnulého do vozu a odjezd . Tohle je strašně traumatizující. Myslíš, že je vhodné říct dětem, jděte do svého pokoje a nechoďte sem, nedívejte se z okna .
Jasně, to, že jste do školy chodil/o/a málo, lze poznat z psaného projevu. Ale nic ve zlém, nejspíš nemáte děti, nebo jste smrt nikoho blízkého ještě nezažil, milý nicku - blue! Když mi zemřela milovaná babička, bojovala jsem s odvahou, aby mi ještě při posledním rozloučení otevřeli rakev - nedala jsem to a nemám kvůli tomu výčitky. Dávný otřesný zážitel z dětství mi to prostě nedovolil. Tolik na vysvětlenou, proč nesouhlasím s odlišnými názory.
