Prolhaný Petr Kramný se brání doživotí?

Hlíva ústřičná (Hirataké)
Jedná se o houbu, která se po staletí používá v tradiční čínské a japonské medicíně k přípravě léčivých tinktur, mastí a suchých směsí. Obsahuje řadu léčivých a prospěšných biologicky aktivních přírodních látek, které jsou pro lidský organismus prospěšnější, než výtažky z hub podobného složení - např. houby Shiitaké.
Hirataké obsahuje řadu pro tělo nezbytných látek jako např. vitaminy B1, B2, B3, B5, B6, D, C, K, proteiny, steroly a řadu stopových prvků (Fe, K, P, Na, Zn, Se, Cr, Cu, B, I), 18 mastných kyselin, aminokyseliny, mevinolin (lovastatin).
Složkou, díky které je Hirataké svým významem natolik výjimečná, jsou glukany. Nejpřijatelnější pro lidský organismus jsou snadno rozpustné glukany, z nichž nejúčinnější je b-1,3 - D glukan.
EXTRAKCE
Vzhledem k citlivosti glukanů na teplotu byl zvolen nejšetrnější způsob zpracování, při kterém jsou zachovány nejdůležitější složky vstupní suroviny - řízená extrakce. Tento technologický postup zaručuje, že se do roztoku dostanou všechny, pro organismus nejdůležitější složky, aniž by podléhaly rozkladu. Navíc výsledná tinktura je pro organismus velmi dobře přijatelná.
PROČ PRÁVĚ HLÍVA ÚSTŘIČNÁ A PREPARÁTY Z NÍ?
O hlívě ústřičné (Hirataké) toho bylo napsáno již hodně, ale rozhodně ne dost. Mělo by se o blahodárných účincích této houby života psát mnohem častěji a nohem více, aby informace o jejím významném vlivu na lidskou imunitu vešly v co nejširší povědomí. A čím se tak významně odlišuje od jiných hub? Je to především tím, že patří mezi houby dřevokazné. Nejraději roste na kmenech stromů a bere si z nich to nejcennější. Tím se do těla hlívy ústřičné dostává celá řada organických i minerálních látek, které jsou nezbytné pro život nezelených organismů. Jak si můžeme povšimnout, mezi nezelené, tedy neasimilující organismy, patří z rostlinné říše houby a celá velká živočišná říše, tedy i my - lidé. Opravdu je to tak. Vše, co hlíva ústřičná obsahuje, je lidskému organismu nanejvýš prospěšné a p

Hlíva ústřičná (Hirataké)
Jedná se o houbu, která se po staletí používá v tradiční čínské a japonské medicíně k přípravě léčivých tinktur, mastí a suchých směsí. Obsahuje řadu léčivých a prospěšných biologicky aktivních přírodních látek, které jsou pro lidský organismus prospěšnější, než výtažky z hub podobného složení - např. houby Shiitaké.
Hirataké obsahuje řadu pro tělo nezbytných látek jako např. vitaminy B1, B2, B3, B5, B6, D, C, K, proteiny, steroly a řadu stopových prvků (Fe, K, P, Na, Zn, Se, Cr, Cu, B, I), 18 mastných kyselin, aminokyseliny, mevinolin (lovastatin).
Složkou, díky které je Hirataké svým významem natolik výjimečná, jsou glukany. Nejpřijatelnější pro lidský organismus jsou snadno rozpustné glukany, z nichž nejúčinnější je b-1,3 - D glukan.
EXTRAKCE
Vzhledem k citlivosti glukanů na teplotu byl zvolen nejšetrnější způsob zpracování, při kterém jsou zachovány nejdůležitější složky vstupní suroviny - řízená extrakce. Tento technologický postup zaručuje, že se do roztoku dostanou všechny, pro organismus nejdůležitější složky, aniž by podléhaly rozkladu. Navíc výsledná tinktura je pro organismus velmi dobře přijatelná.
PROČ PRÁVĚ HLÍVA ÚSTŘIČNÁ A PREPARÁTY Z NÍ?
O hlívě ústřičné (Hirataké) toho bylo napsáno již hodně, ale rozhodně ne dost. Mělo by se o blahodárných účincích této houby života psát mnohem častěji a nohem více, aby informace o jejím významném vlivu na lidskou imunitu vešly v co nejširší povědomí. A čím se tak významně odlišuje od jiných hub? Je to především tím, že patří mezi houby dřevokazné. Nejraději roste na kmenech stromů a bere si z nich to nejcennější. Tím se do těla hlívy ústřičné dostává celá řada organických i minerálních látek, které jsou nezbytné pro život nezelených organismů. Jak si můžeme povšimnout, mezi nezelené, tedy neasimilující organismy, patří z rostlinné říše houby a celá velká živočišná říše, tedy i my - lidé. Opravdu je to tak. Vše, co hlíva ústřičná obsahuje, je lidskému organismu nanejvýš prospěšné a p

Slamova je Pica ktera si hraje na advolatku ale neumi nikoho z niceho vysekat a to neni advokatka jen slepice kajinek kramny jen se zviditelnit al nikde nic nedokazala

Hlíva ústřičná (Hirataké)
Jedná se o houbu, která se po staletí používá v tradiční čínské a japonské medicíně k přípravě léčivých tinktur, mastí a suchých směsí. Obsahuje řadu léčivých a prospěšných biologicky aktivních přírodních látek, které jsou pro lidský organismus prospěšnější, než výtažky z hub podobného složení - např. houby Shiitaké.
Hirataké obsahuje řadu pro tělo nezbytných látek jako např. vitaminy B1, B2, B3, B5, B6, D, C, K, proteiny, steroly a řadu stopových prvků (Fe, K, P, Na, Zn, Se, Cr, Cu, B, I), 18 mastných kyselin, aminokyseliny, mevinolin (lovastatin).
Složkou, díky které je Hirataké svým významem natolik výjimečná, jsou glukany. Nejpřijatelnější pro lidský organismus jsou snadno rozpustné glukany, z nichž nejúčinnější je b-1,3 - D glukan.
EXTRAKCE
Vzhledem k citlivosti glukanů na teplotu byl zvolen nejšetrnější způsob zpracování, při kterém jsou zachovány nejdůležitější složky vstupní suroviny - řízená extrakce. Tento technologický postup zaručuje, že se do roztoku dostanou všechny, pro organismus nejdůležitější složky, aniž by podléhaly rozkladu. Navíc výsledná tinktura je pro organismus velmi dobře přijatelná.
PROČ PRÁVĚ HLÍVA ÚSTŘIČNÁ A PREPARÁTY Z NÍ?
O hlívě ústřičné (Hirataké) toho bylo napsáno již hodně, ale rozhodně ne dost. Mělo by se o blahodárných účincích této houby života psát mnohem častěji a nohem více, aby informace o jejím významném vlivu na lidskou imunitu vešly v co nejširší povědomí. A čím se tak významně odlišuje od jiných hub? Je to především tím, že patří mezi houby dřevokazné. Nejraději roste na kmenech stromů a bere si z nich to nejcennější. Tím se do těla hlívy ústřičné dostává celá řada organických i minerálních látek, které jsou nezbytné pro život nezelených organismů. Jak si můžeme povšimnout, mezi nezelené, tedy neasimilující organismy, patří z rostlinné říše houby a celá velká živočišná říše, tedy i my - lidé. Opravdu je to tak. Vše, co hlíva ústřičná obsahuje, je lidskému organismu nanejvýš prospěšné a p

Co je kvantová medicína
Vzhledem k tomu, že kvantová medicína je založena na stejných principech jako kvantová fyzika, je třeba nahlédnout do tajemného světa kvantové fyziky (dále citace z dole uvedené knihy):
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia dokázal, že poměr mezi částicí hmoty (nukleonem) a částicí energie (fotonem) je jedna ku jedné miliardě. Dovedeme si představit, že na jednu jedinou částici hmoty připadá jedna miliarda částic energie? Patrně to bude stejné jako si představit Boha. Tímto poznatkem velkého fyzika se důležitost hmoty, samozřejmě nejen pro fyziky, stává téměř zanedbatelnou. Je zde racionálně definován zcela jiný model světa, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Ve filosofii mu říkáme idealistický. To, že ho dokazuje současná věda, která až doposud byla oporou opačného názoru materialistického, je skutečně napováženou.
Toto překvapující zjištění významného vědce může vést k námitce: Vždyť to tak není! To, co nás obklopuje, je přece jasně definovatelná hmota. O jaké energii se tu mluví? Snad elektrické, magnetické…
Pokusíme se odpovědět, nikoli přesvědčit. V přírodě platí jeden základní zákon: svět je bipolární (dvoupólový). To znamená, že na jedné straně existuje extrémní energie, na druhé extrémní hmota. Je až neuvěřitelné, jak se tyto dvě polarity nedají od sebe oddělit. Jako by vše na jejich spojení stálo, jako by byly svým propojením jakýmsi základním kamenem, na němž bylo na počátku vše vybudováno.
Foton, jenž je jednotkou energie, někdy vytváří polární hmotnou dvojici elektron - pozitron, která opět zmizí a uvolní kvant energie - foton. Kromě fotonu, energetického kvantu světla, existuje ještě méně známý pojem fonon - energetický kvant zvuku. A právě při spojení fotonu s fononem vzniká solitonové vlnění, zcela nový pojem používaný v západní vědecké literatuře. K solitonovému vlnění se budeme často vracet, protože právě ono hraje významnou roli nejen v informatice, ale také v terapii.
Solitonové vlnění má světelně zvukovou kvalitu s ex

Co je kvantová medicína
Vzhledem k tomu, že kvantová medicína je založena na stejných principech jako kvantová fyzika, je třeba nahlédnout do tajemného světa kvantové fyziky (dále citace z dole uvedené knihy):
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia dokázal, že poměr mezi částicí hmoty (nukleonem) a částicí energie (fotonem) je jedna ku jedné miliardě. Dovedeme si představit, že na jednu jedinou částici hmoty připadá jedna miliarda částic energie? Patrně to bude stejné jako si představit Boha. Tímto poznatkem velkého fyzika se důležitost hmoty, samozřejmě nejen pro fyziky, stává téměř zanedbatelnou. Je zde racionálně definován zcela jiný model světa, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Ve filosofii mu říkáme idealistický. To, že ho dokazuje současná věda, která až doposud byla oporou opačného názoru materialistického, je skutečně napováženou.
Toto překvapující zjištění významného vědce může vést k námitce: Vždyť to tak není! To, co nás obklopuje, je přece jasně definovatelná hmota. O jaké energii se tu mluví? Snad elektrické, magnetické…
Pokusíme se odpovědět, nikoli přesvědčit. V přírodě platí jeden základní zákon: svět je bipolární (dvoupólový). To znamená, že na jedné straně existuje extrémní energie, na druhé extrémní hmota. Je až neuvěřitelné, jak se tyto dvě polarity nedají od sebe oddělit. Jako by vše na jejich spojení stálo, jako by byly svým propojením jakýmsi základním kamenem, na němž bylo na počátku vše vybudováno.
Foton, jenž je jednotkou energie, někdy vytváří polární hmotnou dvojici elektron - pozitron, která opět zmizí a uvolní kvant energie - foton. Kromě fotonu, energetického kvantu světla, existuje ještě méně známý pojem fonon - energetický kvant zvuku. A právě při spojení fotonu s fononem vzniká solitonové vlnění, zcela nový pojem používaný v západní vědecké literatuře. K solitonovému vlnění se budeme často vracet, protože právě ono hraje významnou roli nejen v informatice, ale také v terapii.
Solitonové vlnění má světelně zvukovou kvalitu s ex

Co je kvantová medicína
Vzhledem k tomu, že kvantová medicína je založena na stejných principech jako kvantová fyzika, je třeba nahlédnout do tajemného světa kvantové fyziky (dále citace z dole uvedené knihy):
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia dokázal, že poměr mezi částicí hmoty (nukleonem) a částicí energie (fotonem) je jedna ku jedné miliardě. Dovedeme si představit, že na jednu jedinou částici hmoty připadá jedna miliarda částic energie? Patrně to bude stejné jako si představit Boha. Tímto poznatkem velkého fyzika se důležitost hmoty, samozřejmě nejen pro fyziky, stává téměř zanedbatelnou. Je zde racionálně definován zcela jiný model světa, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Ve filosofii mu říkáme idealistický. To, že ho dokazuje současná věda, která až doposud byla oporou opačného názoru materialistického, je skutečně napováženou.
Toto překvapující zjištění významného vědce může vést k námitce: Vždyť to tak není! To, co nás obklopuje, je přece jasně definovatelná hmota. O jaké energii se tu mluví? Snad elektrické, magnetické…
Pokusíme se odpovědět, nikoli přesvědčit. V přírodě platí jeden základní zákon: svět je bipolární (dvoupólový). To znamená, že na jedné straně existuje extrémní energie, na druhé extrémní hmota. Je až neuvěřitelné, jak se tyto dvě polarity nedají od sebe oddělit. Jako by vše na jejich spojení stálo, jako by byly svým propojením jakýmsi základním kamenem, na němž bylo na počátku vše vybudováno.
Foton, jenž je jednotkou energie, někdy vytváří polární hmotnou dvojici elektron - pozitron, která opět zmizí a uvolní kvant energie - foton. Kromě fotonu, energetického kvantu světla, existuje ještě méně známý pojem fonon - energetický kvant zvuku. A právě při spojení fotonu s fononem vzniká solitonové vlnění, zcela nový pojem používaný v západní vědecké literatuře. K solitonovému vlnění se budeme často vracet, protože právě ono hraje významnou roli nejen v informatice, ale také v terapii.
Solitonové vlnění má světelně zvukovou kvalitu s ex

Co je kvantová medicína
Vzhledem k tomu, že kvantová medicína je založena na stejných principech jako kvantová fyzika, je třeba nahlédnout do tajemného světa kvantové fyziky (dále citace z dole uvedené knihy):
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia dokázal, že poměr mezi částicí hmoty (nukleonem) a částicí energie (fotonem) je jedna ku jedné miliardě. Dovedeme si představit, že na jednu jedinou částici hmoty připadá jedna miliarda částic energie? Patrně to bude stejné jako si představit Boha. Tímto poznatkem velkého fyzika se důležitost hmoty, samozřejmě nejen pro fyziky, stává téměř zanedbatelnou. Je zde racionálně definován zcela jiný model světa, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Ve filosofii mu říkáme idealistický. To, že ho dokazuje současná věda, která až doposud byla oporou opačného názoru materialistického, je skutečně napováženou.
Toto překvapující zjištění významného vědce může vést k námitce: Vždyť to tak není! To, co nás obklopuje, je přece jasně definovatelná hmota. O jaké energii se tu mluví? Snad elektrické, magnetické…
Pokusíme se odpovědět, nikoli přesvědčit. V přírodě platí jeden základní zákon: svět je bipolární (dvoupólový). To znamená, že na jedné straně existuje extrémní energie, na druhé extrémní hmota. Je až neuvěřitelné, jak se tyto dvě polarity nedají od sebe oddělit. Jako by vše na jejich spojení stálo, jako by byly svým propojením jakýmsi základním kamenem, na němž bylo na počátku vše vybudováno.
Foton, jenž je jednotkou energie, někdy vytváří polární hmotnou dvojici elektron - pozitron, která opět zmizí a uvolní kvant energie - foton. Kromě fotonu, energetického kvantu světla, existuje ještě méně známý pojem fonon - energetický kvant zvuku. A právě při spojení fotonu s fononem vzniká solitonové vlnění, zcela nový pojem používaný v západní vědecké literatuře. K solitonovému vlnění se budeme často vracet, protože právě ono hraje významnou roli nejen v informatice, ale také v terapii.
Solitonové vlnění má světelně zvukovou kvalitu s ex

Etický kodex
Etický kodex je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Svůj etický kodex mají např. lékaři (Hippokratova přísaha), právníci, novináři a další profese[1] . Také některé organizace, sdružení nebo firmy mohou vytvářet kodex pro své zaměstnance, a to buď závazné (zaměstnanec může dostat při smlouvě kodex k podepsání a na základě jeho porušení mu hrozí výpověď) nebo nezávazné (jejichž dodržování je dobrovolné).
Obsah [skrýt]
1 Etické kodexy novinářů
1.1 Obvyklá porušení etického kodexu novináře
2 Odkazy
2.1 Související články
3 Reference
Etické kodexy novinářů[editovat | editovat zdroj]
Existuje mnoho různých novinářských etických kodexů, ale základ je většinou společný, jejich vzájemné odlišnosti spočívají spíše v konkrétnosti a přísnosti. Dokumenty zdůrazňují zejména:
právo čtenáře na úplné, pravdivé a nezkreslené informace a právo znát původ těchto informací
povinnost novináře odolávat nátlakům a střetům zájmů
požadavky na profesionalitu, osobní zodpovědnost a neúplatnost
důvěryhodnost, serióznost novináře i novin
citlivý přístup (např. k pozůstalým, k dětem, k obviněným apod.)
Obvyklá porušení etického kodexu novináře[editovat | editovat zdroj]
Mezi častá porušení patří špatné zdrojování nebo dokonce plagiátorství. Dále přijímání úplatků nebo darů, v některých případech stranění určité skupině na úkor jiné. V fotografii pak například neuctivé nebo necitlivé zobrazení osoby, manipulace s obrazem apod.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Žurnalistická etika
Etický kodex úředníka
Etika strojů
Etický kodex fotografů
National Press Photographers Association
Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Etický kodex
Etický kodex je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Svůj etický kodex mají např. lékaři (Hippokratova přísaha), právníci, novináři a další profese[1] . Také některé organizace, sdružení nebo firmy mohou vytvářet kodex pro své zaměstnance, a to buď závazné (zaměstnanec může dostat při smlouvě kodex k podepsání a na základě jeho porušení mu hrozí výpověď) nebo nezávazné (jejichž dodržování je dobrovolné).
Obsah [skrýt]
1 Etické kodexy novinářů
1.1 Obvyklá porušení etického kodexu novináře
2 Odkazy
2.1 Související články
3 Reference
Etické kodexy novinářů[editovat | editovat zdroj]
Existuje mnoho různých novinářských etických kodexů, ale základ je většinou společný, jejich vzájemné odlišnosti spočívají spíše v konkrétnosti a přísnosti. Dokumenty zdůrazňují zejména:
právo čtenáře na úplné, pravdivé a nezkreslené informace a právo znát původ těchto informací
povinnost novináře odolávat nátlakům a střetům zájmů
požadavky na profesionalitu, osobní zodpovědnost a neúplatnost
důvěryhodnost, serióznost novináře i novin
citlivý přístup (např. k pozůstalým, k dětem, k obviněným apod.)
Obvyklá porušení etického kodexu novináře[editovat | editovat zdroj]
Mezi častá porušení patří špatné zdrojování nebo dokonce plagiátorství. Dále přijímání úplatků nebo darů, v některých případech stranění určité skupině na úkor jiné. V fotografii pak například neuctivé nebo necitlivé zobrazení osoby, manipulace s obrazem apod.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Žurnalistická etika
Etický kodex úředníka
Etika strojů
Etický kodex fotografů
National Press Photographers Association
Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Etický kodex
Etický kodex je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Svůj etický kodex mají např. lékaři (Hippokratova přísaha), právníci, novináři a další profese[1] . Také některé organizace, sdružení nebo firmy mohou vytvářet kodex pro své zaměstnance, a to buď závazné (zaměstnanec může dostat při smlouvě kodex k podepsání a na základě jeho porušení mu hrozí výpověď) nebo nezávazné (jejichž dodržování je dobrovolné).
Obsah [skrýt]
1 Etické kodexy novinářů
1.1 Obvyklá porušení etického kodexu novináře
2 Odkazy
2.1 Související články
3 Reference
Etické kodexy novinářů[editovat | editovat zdroj]
Existuje mnoho různých novinářských etických kodexů, ale základ je většinou společný, jejich vzájemné odlišnosti spočívají spíše v konkrétnosti a přísnosti. Dokumenty zdůrazňují zejména:
právo čtenáře na úplné, pravdivé a nezkreslené informace a právo znát původ těchto informací
povinnost novináře odolávat nátlakům a střetům zájmů
požadavky na profesionalitu, osobní zodpovědnost a neúplatnost
důvěryhodnost, serióznost novináře i novin
citlivý přístup (např. k pozůstalým, k dětem, k obviněným apod.)
Obvyklá porušení etického kodexu novináře[editovat | editovat zdroj]
Mezi častá porušení patří špatné zdrojování nebo dokonce plagiátorství. Dále přijímání úplatků nebo darů, v některých případech stranění určité skupině na úkor jiné. V fotografii pak například neuctivé nebo necitlivé zobrazení osoby, manipulace s obrazem apod.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Žurnalistická etika
Etický kodex úředníka
Etika strojů
Etický kodex fotografů
National Press Photographers Association
Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.