Vladimír Franz (55): Všechno se tu bere moc vážně a osobně | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Vladimír Franz (55): Všechno se tu bere moc vážně a osobně

Vladimír Franz nehledá v tetování symboliku, ale širší souvislosti.
Vladimír Franz nehledá v tetování symboliku, ale širší souvislosti. (Foto Aha!: Jaroslav Benda, Jan Tůma, ČT, ara)

Jeho tvář je nepřehlédnutelná a zná ji snad každý. Vysokoškolský profesor, malíř a hudební skladatel Vladimír Franz (55) se zapsal do paměti většiny lidí i jako kandidát na prezidenta republiky. Nedělní Aha! však zastihlo tohoto všestranného a kompletně potetovaného muže v situaci pro něho zcela nezvyklé, v boxerském ringu a s rukavicemi na rukou. Přišel si pro obraz k bývalému šampionovi Rosťovi Osičkovi a jako bonus obdržel i rychlý boxerský trénink. Zároveň nám poskytl exkluzivní rozhovor; po volbě prezidenta ještě žádné takto rozsáhlé interview nedal.

Jak se stalo, že vy, universitní profesor, jste zahajoval výstavu obrazů malujícího boxera Rosti Osičky?
„Rosťu Osičku jsem potkal prostřednictvím vynikajícího malíře Tomáše Měšťánka. Bylo pro mě příjemným překvapením, že Rosťa je nejen vynikající sportovec, ale že se zabývá i malováním. Že je zároveň i citlivá a jemná duše. A není to jen tak, jak bývá v dnešní době zvykem, že když někdo dělá něco naplno, tak nevidí svět okolo a stává se z něj fachidiot. V případě Rosti tomu tak není, je to daleko širší osobnost.“

Pro náš fotoaparát jste s Rosťou zapózoval v boxerkách. Měl jste je už před tím někdy na rukou?
„Boxerky jsem na sobě ještě nikdy neměl.“

A jak jste na tom se sportem?
„V mládí jsem sportoval, ale od té doby se sportem aktivně nezabývám. To neznamená, že se nehýbu, nebo že neplavu. Dříve jsem hodně jezdíval i na kole, protože pohyb je důležitý. Proto také po dvoudenním pobytu v ateliéru vyrážím ten třetí den někam na projížďku. Třeba po horách, abych se prokysličil, což je potřeba.“

Malujete, skládáte hudbu, přitom jste vystudovaný právník. Můžete mluvit o nějakém propojení?
 „Jako právník jsem nikdy nepracoval, tento obor jsem pouze studoval. Jsem hudební skladatel a výtvarník. A jako vysokoškolský profesor se své zkušenosti a vědomosti snažím zobecnit do oblasti teoretické.“


Zajímalo by mě, při jaké hudbě nejraději relaxujete?
„Především neposlouchám hudbu jakožto záležitost relaxu. Jako formu relaxu mám jiné věci.“

Proč ne hudbu?
„Pro mě je poslech činnost. Proto nemohu poslouchat hudbu v autě. Asi bych se nevěnoval řízení. V autě slyším takový ten anonymní zvuk, který mě nutí i skládat. Skládá se mi dobře, když řídím.“

Antonín Dvořák je váš oblíbenec. Je pravda, že váš prastrýc byl jeho osobním lékařem?
„Ano, je to pravda. Kromě toho, že byl lékař, působil také jako profesor na Karlově universitě. Byl odborník na TBC a přítel doktora Kocha, objevitele původce tuberkulózy. Také se zabýval hudbou a byl spoluzakladatelem Spolku pro českou komorní hudbu.“

Jak to máte s populární hudbou?
„Nezatracuji ji, některé věci jsou i moc pěkné. Když se povede písnička, tak bych ji dal přednost před dvaceti špatnými symfoniemi. Zákonitosti žánru znám, není pro mě problém udělat swing, punk, metal, dechovku.“

A styl country?
„Kdysi jsem jezdil do lesa, takže country znám docela dobře. Je to v podstatě taková lesní dechovka. Já mám rád country východiskové, základní. Johnnyho Cashe určitě. On věděl, o čem zpívá, a to je v pořádku.“


Co chystáte v nejbližších dnech vy?
„Na konci května proběhne v Brně premiéra mého kapesního oratoria, které se jmenuje Prezidentská volba. Je pro sbor, varhany, vypravěče a bicí nástroje. Předpremiéra se konala loni na Bohemia Cantat v Liberci. V širších kontextech také připravuji symfonickou skladbu pro Pražský komorní orchestr a druhou symfonii s názvem Pohřbívání. Ta je pro sóla, sbor, čtyři klavíry a osm bicistů.“

Zřejmě repertoár pro náročné posluchače.
„Mám ale i skladby, kde počítám s hlasem nikoli operním, ale s hlasem z pop music, z muzikálu.“

Například?
„Jde o opery Údolí suchých kostí, nebo Válku s mloky. Oslovil jsem lidi, kteří se tím zabývají, a výsledek byl skvělý.“  

O koho šlo konkrétně?
„V Údolí suchých kostí, kde jsou všechny tři hlasy hlavních protagonistů obsazeny barokně operním způsobem, je postava ďábla ztvárněna naopak způsobem muzikálově popovým. Oslovil jsem Zoru Jandovou a bylo to neuvěřitelné. Jak z hlediska výrazu tak připravenosti a profesionality. Totéž platí o Petru Kotvaldovi, který zpíval Poseidona v opeře Válka s mloky. Když člověk vidí ten jejich profesionální přístup, říkám si, že ti lidé nejsou slavní jenom tak.“

Vaše oratorium Prezidentská volba, o kterém jste se zmínil, bylo inspirováno skutečnou volbou?
„Ano. Ve chvíli, kdy ten maraton skočil, jsem bezprostředně reagoval hudbou k inscenaci Slečna Jairová, které uvedlo Divadlo v Dlouhé. S časovým odstupem jsem k tomu formou grotesky získal určitý nadhled a zajímalo mě, zda také vážná hudba disponuje prostředky, při kterých by se lidé bavili. Podobně, jako když jdou třeba na grotesku do kina. Ve vážné hudbě je totiž jedno, jestli zhudebníte žalm nebo návod na výrobu marmelády. Zajímalo mě tedy, jestli dokáže být konkrétně adresná, charakterizující a jasně čitelná.“


Proč jste zrovna na téma prezidentské volby zvolil formu grotesky?
„Protože si myslím, že politika je především reality show a politici by měli lidi bavit. Součástí politiky je bavičství. V hemžení a nadsázce toho podivného, titěrného baletu dostali všichni trošku na frak. Je jedno, jestli kandidáti, mezi nimiž jsem byl i já, nebo ti, kteří postoupili dál.“

Nemohu se nezeptat, zda máte v plánu zúčastnit se dalších prezidentských voleb?
„Já jsem o tom opravdu nepřemýšlel a přemýšlet jsem si o tom zakázal. Začne li totiž člověk pomýšlet na nějakou funkci, začne se v jeho jednání projevovat zkaženost. Což bych nechtěl.“

Je něco, co vás na prezidentské volbě překvapilo? Něco, co jste nečekal?
„Ano. Byla to taková zkouška demokracie. Zda je to pouze proklamovaný termín, nebo zda se k ní už propracováváme. Jedním ze základních principů je totiž vnitřní svoboda, což znamená respektování, co si myslí druhý. I když s ním nemusím souhlasit. To je základ. A v téhle zemi se bere všechno strašně vážně a osobně.“

To znamená, že rivalita soupeřů přesáhla míru?
„Vezměte si anglický parlament, který existuje už osm set let. Tam mají lidé rozdílné názory, dokážou se i fyzicky poprat, ale po skončení jednání jdou spolu na oběd. Všechno nemusí být prožívané jako mezi křižáky a husity ve Vávrových filmech. Pak je to směšné.“

Je pravda, že ta vyhrocenost byla až neuvěřitelná a nenávist v některých případech přetrvává dodnes.
„Někteří lidé u nás měli pocit, že jsou v husitské trilogii. Trochu nadsázky by neuškodilo. Pokud si to někdo neuvědomuje, měl by odjet třeba na rok a půl do Severní Koreje, aby si uvědomil, co znamená, když někdo někomu dekretuje, co si může, nebo nesmí myslet. Pokud mu to za čtyřicet let totality nedošlo.“


Politika vás neláká? Třeba práce senátora?
„Když jsem byl už jednou dotázán, řekl jsem, že nechci. Ale že bych chtěl dělat drobnou práci. Tím rozumím věci, které nejsou světoborné, ale jsou potřeba.“

Například?
„Jelikož jsem celý život působil v oblasti kultury, řekl jsem, že je dobré pečovat o národní kulturní dědictví. Protože jaký máme vztah ke svému národu a národnímu kulturnímu dědictví, takoví jsme sami. To je naše hlubina bezpečí a to určuje naší identitu.“

S jakým konkrétním nápadem jste přišel?
„Řekl jsem, že jedním z takových úkolů by bylo, dát do pořádku filmové dílo Jiřího Trnky. Což je bezesporu fenomén na světové úrovni. Plno lidí se mnou souhlasilo a mně se podařilo přesvědčit pana ministra, aby to nějakým způsobem zaštítil. Kdo jiný by měl pečovat o národní kulturní dědictví, než stát. To se mi povedlo a beru to tak trochu jako svůj úspěch.“

Co řekl o tetování?

Během rozhovoru nechtěl Vladimír Franz mluvit o svém tetování, které pokrývá takřka celé tělo a nelze si ho nevšimnout. Na křtu knihy Dějiny tetování se ale rozpovídal. „První tetování? To bylo v osmnácti a byl to štír.“ Poslední tetování si pořídil někdy před čtrnácti lety. „Ovšem nehledám v tom symboliku, spíš se snažím objevovat, jak je lidské tělo rozměrné. Tetování je rytmus, rytmizace těla. Vše se děje v rytmu, vesmír, lidský život… Ale tetování je i pěkná dekorace. A zároveň přispívá ke vzdělanosti, estetice a rozšiřování tolerančního horizontu, který nám chybí.“



Autor:  Jaroslav Benda

Přečtěte si
giller
28. 8. 2015 • 11:52

Vladimír Franz je úžasný obdivuhodný člověk !!! Držím palce!

6010
25. 5. 2015 • 03:01

Pane, to by byl býval náš prezident .Jak ho mohl vůbec někdo volit? To by byla reprezentace naší země.Ale jeho vizáž této republice odpovídá, takže odpovídající.

ellenic
24. 5. 2015 • 15:43

hejhej Pokud by byl takto potetovaný Franta od soustruhu, tak by to nebyl až takový problém. Ale co se týká reprezentace, to je o něčem jiném. Ale nakonec je to čistě věc pana France, pokud je takto sám se sebou spokojený a jeho partnerce to nevadí, je to jen jen jeho věc .

hejhej
24. 5. 2015 • 14:31

Pan Franc má divný názor, co týká tetování. Jak může takouvou hloupost, jako je "počmáráné" tělo spojovat s estetikou a vzděláním?????

tunka
24. 5. 2015 • 13:24

Jeho tvář je vyloženě odporná, fujtajbl.

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.