Unikátní expozice - Ať se práší za kočárem! Tohle jsou dědečkové dnešních automobilů
PRAHA – Zatímco dnes se proháníme v moderních autech, naši předkové se po prašných cestách hrkali v kočárech tažených koňmi. Ty největší vážily tři tuny a i se spřežením měřily 16 metrů. Přehled nejzajímavějších kočárů včetně luxusní pozlacené karosy, ve které se vozili i čeští králové, nabízí expozice kočárovny v Zámeckém areálu Ctěnice v Praze.
Zatímco dnes se proháníme v moderních autech, naši předkové se po prašných cestách hrkali v kočárech tažených koňmi. Ty největší vážily tři tuny a i se spřežením měřily 16 metrů. Přehled nejzajímavějších kočárů včetně luxusní pozlacené karosy, ve které se vozili i čeští králové, nabízí expozice kočárovny v Zámeckém areálu Ctěnice v Praze.
Zlatý unikát
Slavnostní barokní bohatě zlacený kočár pražských arcibiskupů z roku 1720 je mimořádnou historickou památkou. Byl užíván i při korunovacích českých králů. Sloužil pro reprezentační účely, táhlo ho šestispřeží černých koní. Ve stejném typu jezdila císařovna Marie Terezie, anglická královna Alžběta II. či ruská panovnice Kateřina Veliká.
Šlechtická chlouba
Jednalo se o kočáry francouzského původu zvané mylord, které se využívaly už od poloviny 19. století. Kočáry byly oblíbeny u šlechticů ve městech i u zámožných sedláků na venkově. Sloužily pro kratší cesty, výlety i jako nájemní vozy. Ve stejném kočáře jezdila anglická královna Viktorie nebo císařovna Alžběta zvaná Sissi.
Bryčka pro venkovany
Bryčky byly v 19. století nejoblíbenějšími venkovskými cestovními kočáry. Byly ze dřeva a z proutí a dovolit si je mohli i prostí obyvatelé vesnic. Využívali je hlavně zemědělci, kteří v nich vozili zboží na trh. Velmi dobře sloužily i v době, kdy už se začal rozvíjet automobilový průmysl. Na bryčce se jako dítě často svezla i Božena Němcová.
Vzhůru na lov
Vůz anglického původu byl v 19. a na počátku 20. století používán pro jízdy na venkově a také pro lovy a hony. Lovecký pes měl své místo pod zadním sedátkem, odkud mohl na pokyn pána, který střílel, vyskočit pro lovené zvíře za jízdy, aniž by hrozilo, že jej kola zraní. Stejným typem jezdíval na lov i následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este.
Poštovní kočár
Kočár vycházel z konstrukce velkých poštovních dostavníků 19. století. Pro poštovní dopravu ale nesloužil, používal se ke kratším jízdám v lázeňských městech – pro dopravu hostů z nádraží do hotelů. Kočár má brzdy na zadních kolech, gumové obruče a elektrifikované osvětlení. V podobném typu se v lázních projížděla pěvkyně Ema Destinnová.
Nájemní kočár
Kočár se jmenuje Hansom podle anglického vynálezce, který si jej nechal patentovat v roce 1835. Dokázal se dobře otáčet v úzkých městských uličkách, takže se stal oblíbeným nájemním kočárem. Jezdilo se s ním i v USA. Ve stejném kočáře se vozil americký prezident Abraham Lincoln.
Pro vyjížďky
Lehký cestovní kočár byl ještě v první polovině 20. století používán pro kratší cesty a vyjížďky. Kočár byl řízen majitelem, sedátko vzadu sloužilo pro sluhu. Z vozů tohoto typu se vyvinuly kočáry pro dostihový sport. Tímto kočárem se projížděl i zakladatel novodobých olympijských her baron Pierre de Coubertin.
Nejoblíbenější kočár
Oboustranná sklápěcí střecha umožňovala příjemnou jízdu za krásného počasí i za nepohody. Kočáry typu landauer se stavěly od konce 17. století. Ve stejném typu se projížděl básník Karel Hynek Mácha nebo autor české hymny Josef Kajetán Tyl.
Zajímavosti o kočárech
-
Městské kočáry vznikly zhruba v 15. století.
-
Jmenují se podle uherské vesnice Kocs.
-
První kočáry měly lehkou konstrukci, korbu zavěšenou na kožených řemenech a otáčivou přední nápravu.
-
Ty největší vážily i tři tuny a se zápřežím měřily 16 metrů.
-
Kočáry měly úchyty na louče a u kozlíku ruční brzdu.
-
Vyráběly se často z jasanového dřeva, měly polstrované sedačky a vyklápěcí schůdky.