Vyhubili jsme je... Jen tak z nudy!
Mají smůlu! Nemají střelné zbraně, nezabíjejí z legrace a nedokáží se bránit. Proti nám, lidem! A tak houfně vymírají. Než dočtete tenhle článek, zahubíme další zvířecí druh.
Dost možná proto, že nějaký člověk zastřelí posledního jedince jen tak, z nudy. Stejně jako se to stalo třeba blbounovi nejapnému, mořské krávě nebo holubům stěhovavým...
Spočítat, kolik živočišných druhů žije na Zemi, je prakticky nemožné. Nejvíce je totiž malých organismů. Ofi ciálně bylo zatím spočítáno asi 1,7 milionu druhů, předpokládá se však, že na Zemi jich žije až sto milionů. Většinu z nich vyhubíme dříve, než je vůbec poznáme. Každých dvacet minut tak ze světa zmizí jeden živočišný druh. Jaká největší zvěrstva jsme na zvířatech napáchali?
AUSTRALSKÁ LEGENDA - TASMÁNSKÝ VAKOVLK
Kde žil: Říkalo se mu tasmánský tygr, žil jen v Austrálii a na Nové Guineji. Tenhle zvláštní dravý vačnatec připomínal většího psa s tygřími pruhy na zádech, na břiše měl ale podobnou kapsu jako klokan.
Proč jsme je zabíjeli: S chutí lovil pasoucí se ovce, a tak farmáři pořádali na vakovlka hony. Jeho posledním útočištěm se stala Tasmánie. Zdejší vláda však vyhlásila odměnu za každého zabitého vakovlka či mládě, takže tohle zvíře během pár desítek let z přírody vymizelo.
Poslední kus: Poslední živý tasmánský vakovlk našel útočiště v australské zoo, kde roku 1933 pošel. Tou dobou si s tím nikdo hlavu nelámal, a vakovlk se tak na seznam chráněných zvířat dostal, už celkem zbytečně, až o pět let později.
OBĚŤ PTAČÍ CHŘIPKY? - PAPOUŠEK KAROLÍNSKÝ
Kde žil: Jediný pestrobarevný papoušek žijící v Severní Americe. Na stromech žila hejna až o čtyřiceti ptácích.
Proč jsme je zabíjeli: Farmáři ho považovali za škůdce, navíc byla mezi marnivými ženskými obrovská poptávka po kloboucích s jeho peřím. Pták navíc doplatil na to, že byl společenský. Když lovci některého papouška ulovili, hejno se sice rozletělo, ale brzy se vrátilo za mrtvým druhem. K rychlému vyhubení možná přispěl i nějaký ptačí vir, který přenášela lidmi chovaná drůbež.
Poslední kus: Ve volné přírodě se po papoušcích karolínských slehla zem roku 1913, kdy byl uloven poslední kus. O pět let později uhynul v zoo v Cincinnati poslední papoušek chovaný v zajetí. Jmenoval se Incas.
REKORDMAN V KRUNÝŘI - ŽELVA SEYCHELSKÁ
Kde žila: Tam, kde se dnes ukrývá miliardář Radovan Krejčíř – na Seychelských ostrovech v Indickém oceánu.
Proč jsme je zabíjeli: Byly na nás moc pomalé, navíc měly chutné maso. A tak je námořníci v 18. století lovili po desítkách a brali si je na dlouhé plavby jako »živé konzervy«. Pár roků po trvalém osídlení Seychel zmizely tyto želvy ze světa...
Poslední kus: V roce 1766 bylo pět želv převezeno na ostrov Mauritius, kde byly chovány ve francouzské pevnosti. Později se ostrova i želv zmocnili Britové. Poslední želva se, už slepá, dožila roku 1918, kdy byla omylem zabita při přestřelce. V té době jí bylo neskutečných 152 let a později se dostala do Guinnessovy knihy rekordů jako nejdéle žijící tvor na Zemi.
NEJHORŠÍ MASAKR - HOLUB STĚHOVAVÝ
Kde žil: V Severní Americe to byl nejběžnější pták, asi jako u nás obyčejný holub. Obří hejna tvořila na nebi souvislá, stovky kilometrů dlouhá mračna.
Proč jsme je zabíjeli: Z prachsprosté nudy. Bylo jich přece tolik, tak proč si nezastřílet? Muži je kosili pro pobavení, učili na nich střílet děti. A tak původně miliardová populace holubů stěhovavých začala rychle řídnout. Během jediného dne roku 1896 postříleli sportovní lovci většinu ze čtvrtmilionového hejna táhnoucího po obloze. A to věděli, že jde o poslední hejno na světě.
Poslední kus: Z divoké přírody zmizel tento holub roku 1900. Defi nitivně poslední holubice jménem Martha uhynula o čtyři roky později v zoo v americkém Cincinnati. Vypreparovaná teď »zdobí« vitrínu v jednom americkém výzkumáku.
BLBOUN NEJAPNÝ - DRONTE MAURICIJSKÝ (DODO)
Kde žil: Metr vysoký, trochu boubelatý nelétavý pták si užíval sluníčka na ostrově Mauritius. Dnes je symbolem vyhynulých druhů.
Proč jsme je zabíjeli: Na Mauritiu neměl žádné přirozené nepřátele, a tak se nebál ani prvních Evropanů, kteří na ostrov dopluli začátkem 16. století. A tak se nechal kosit po tisících.
Poslední kus: Byl uloven na Mauritiu roku 1693. Jediná kompletní zdechlina se do roku 1755 nacházela v oxfordském muzeu v Anglii. Začala se ale rozkládat, a tak ji spálili. Zbyla z ní jen hlava a nohy. Ty byly zakonzervovány a dodnes jsou v Oxfordu k vidění. Skutečnou podobu doda tak známe jen z obrázků.
KONEC SIRÉNY - KOROUN STELLERŮV
Kde žil: Tento zvláštní živočich z řádu sirén, zvaný mořská kráva, byl objeven v roce 1748 v Beringově moři mezi Aljaškou a Kamčatkou.
Proč jsme je zabíjeli: Koroun doplatil na svou důvěřivou povahu. Pro námořníky byl snadnou kořistí, stačilo plout vedle stáda a jedno zvíře po druhém harpunovat.
Poslední kus: Tato krvavá jatka nemohli mírumilovní korouni přežít. Poslední kus byl uloven v roce 1768 – jen 27 let po objevení. Vědecky popsán byl až později podle zbytků kostry.
DALŠÍ NA ODSTŘEL
Nosorožec bílý: Zbývá jich pouze dvacet. Deset z nich je chováno v zajetí, z toho sedm v zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Zbylých deset brání armáda v keňské savaně proti pytlákům. Naděje na záchranu je minimální. V zajetí se nosorožcům nedaří, dosud se podařilo odchovat jen jediné mládě – u nás.
Gorila horská: Žije méně než 350 kusů. Naděje na přežití je malá. Mizí totiž pralesy afrického Konga a ilegální lov z ní dělá jasného kandidáta na vymření.
Panda velká: V čínských horách jich přežívá méně než tisíc jedinců, v zajetí něco přes sto. Už je téměř jasné, že panda nepřežije. Volně žijící pandy loví pytláci a v zajetí se medvídci téměř nerozmnožují.
ZACHRÁNĚNI
Kůň Převalského: Po tisíciletí žil spokojeně ve stepích východního Ruska a v Mongolsku. Na přelomu 19. a 20. století téměř vymizel, a tak začal boj o jeho záchranu. V letech 1889 až 1903 bylo odchyceno 54 koní, v zajetí jich přežilo jen třináct. Stali se základem umělého chovu, počet koní Převalského se podařilo zvýšit na 1500 kusů. Obrovskou zásluhu na tom má také pražská zoo.
