Herec Jan Přeučil (78): Jaký rituál provádí už 49 let?
V podolském bazénu ho můžeme vídat jednou až dvakrát týdně po dobu jen o rok kratší, než je stáří tohoto zařízení. Už 49 let tady plave a relaxuje… Plavecký areál se stal jeho srdeční záležitostí i celoživotním rituálem. Herecký bard Jan Přeučil kombinuje plavání s návštěvou sauny, ve které prý učinil i svá zásadní rozhodnutí. O podolském stadionu, jeho magické síle i nenahraditelné atmosféře se herec rozpovídal speciálně pro Nedělní Aha!.
Vzpomenete si ještě po půl století na atmosféru otevření plaveckého stadionu v pražském Podolí?
„Samozřejmě. Když byl otevřen, byla to v Praze velká událost, spojená se spartakiádou. Byla k tomu velká propagace a plakáty oznamovaly, co vše nový areál nabízí. Vzpomínám si také, že jsme tenkrát zrovna dokončili film se spartakiádní tematikou Valčík pro milion.“
Kdy jste začal plavecký stadion navštěvovat vy?
„Necelý rok po jeho otevření. Tenkrát mě totiž zaujalo upozornění, že tam byla vybudována i první finská sauna v Praze. Protože jsem poznal saunu právě ve Finsku, byl jsem na to velice zvědavý. Tak jsem se tam vypravil.“
A výsledek?
„Musím se přiznat, že od té doby chodím do té sauny velice pravidelně a ve spojení s plaváním se z toho stal můj zaběhnutý rituál.“
Můžete ho přiblížit?
„Jdu do sauny, kde si udělám jedno kolečko. Potom si vypiji nápoj zvaný kombucha, a když to vyjde, podstoupím i masáž. Příjemně naladěn si jdu zaplavat ven, do mé oblíbené třiatřicítky (délka bazénu 33 m, pozn. redakce), která má stálou teplotu přes 26 stupňů. Nakonec přijde celková hygiena včetně oholení a mých nezbytných vodiček a parfémů.“
Kolik času vám jedna návštěva v Podolí zabere?
„Zásadně nespěchám, člověk by si měl pobyt vychutnat a neměl by být ve stresu. Se vším všudy kolem třech hodin. Cestou zpět se vždy ještě zastavím u jedné benzinové pumpy, kde si dám cappuccino, přečtu si deníky Aha! a Blesk a vyřídím si veškeré telefony a různou agendu. To vše patří do mých rituálů spojených s Podolím.“
Jaký styl plavete a kolik bazénů zvládnete?
„Vždycky buď čtrnáct, nebo dvacet čtyři v jednom tahu. Musí to končit na čtyřku, protože čtyřka je moje šťastné herecké číslo. Styly kombinuji. Jedna dráha prsa, druhá kraul a někdy i motýlek.“
Plavete po celý rok?
„V nejrůznějších ročních obdobích, ale když je velká zima, tak ven nechodím. Musím si dávat pozor na hlasivky a průdušky, takže využívám vnitřního bazénu, té padesátky.“
Chodíte plavat pravidelně?
„Podle času. Těch skoro padesát let jednou až dvakrát týdně. Znám všechny plavčíky i šatnářky, zbožňuji tu příjemnou atmosféru. Podolí si totiž udržuje zvláštní poetiku šedesátých let. Byla zachována i tehdejší architektura, ale po hygienické stránce včetně modernizace je to již vylepšeno.“
Vrátím se ještě k té sauně. Čím vás tak oslovila?
„Neuvěřitelnou atmosférou. Schází se tam zajímavá skupina lidí nejrůznějších profesí a je to takový rodinný ostrov setkávání a poznávání lidí. Nedávno prošla rekonstrukcí a patří ke špičkovým zařízením. Nádherné místo pro klid a relaxaci. Pro mě má navíc i osobní kouzlo v tom, že jsem si v ní řešil a ujasňoval i svá velká životní rozhodnutí.“
Například?
„Například jsem se v podolské sauně rozhodl, že si vezmu svoji první ženu Štěpánku Haničincovou, stejně jako i svoji druhou ženu Evičku Hruškovou. A obě rozhodnutí byla správná.“
Chodí do podolské sauny i někdo z vašich hereckých kolegů?
„Ano, mnozí chodí dodnes. Například Dalimil Klapka, Vlastík Harapes, Jitka Molavcová, občas tam potkám i pana profesora Pafka a mezi návštěvníky sauny patřil i Václav Havel, kterého venku hlídalo auto StB. Chodil tam i Petr Kostka, Pavel Trávníček, Petr Svojtka, tatínek dnes renomovaného režiséra Svojtky, Viktor Preiss s Janinkou a další známé tváře.“
Chodily s vámi do Podolí i vaše manželky?
„Štěpánka chodila jeden čas do sauny velice často, čas od času chodí i Evinka.“
Co pro vás podolský stadion znamená?
„Má ohromnou magickou moc, dodává nejen sportovní energii, ale také sílu a optimismus. Nenabízí tolik atrakcí jako jiné moderní plavecké areály, ale zachovává si svůj osobitý kolorit minulého století, což je velice příjemné. Plavecký stadion prošel řadou proměn a dnes patří, podle mého názoru, ke špičkovým plaveckým areálům. Má také jednu ohromnou výhodu. Je zasazen do zeleně a za těch padesát let ta zeleň fantasticky vyrostla. Takže se navíc nachází v zeleném ráji.“