Ondřej Synek včera poprvé od titulu mistra světa usedl do skifu: Zpátky u vesel
4 fotografie
V loděnici pražské Dukly na Císařské louce vládl včera dopoledne čilý ruch. Veslaři si chystali své lodě, vltavská hladina se přímo nabízela ke svezení.
Svůj fungl nový skif si k ní nesl i Ondřej Synek (28). Na vodu vyrazil poprvé od 8. listopadu, kdy se stal na Novém Zélandu světovým šampionem.
„Dneska je docela zima, fouká. Včera bylo tepleji,“ postěžoval si Ondřej. „Ale co, počítám s tím, že se na vodě docela zahřeju,“ odtušil. Těšil se, vždyť trenažér, posilování, běh a jízda na běžkách je jen nutné zlo. To na hladině se cítí, no, jako ryba ve vodě. „Tohle je to hlavní, proč veslování dělám,“ podotkl.
Pauzu měl kratší než obvykle, MS bývá na konci srpna, na Zélandu se jelo až v listopadu. „Pak je do půlky března klid. Já bych šel i dřív, ale čekal jsem na novou loď. Vypadá dobře, má pozměněné uchycení vesel. Mělo by to být lehčí a o kousek pevnější,“ vychválil naleštěný žlutý šíp.
Pouze čtrnáct kilo vážící a 8,3 metru dlouhý skif si hodil na rameno a láskyplně ho položil na Vltavu. Usedl, opřel se do vesel. Mocnými záběry krájel hladinu. Začala mu »mokrá« dřina. „Tak pojď, synku,“ řekl s úsměvem trenér Milan Doleček. Vlezl do motorového člunu a vyrazil za Synkem. Trochu prohnat dvoumetrového skifaře. Letos poprvé...
Krvavé ruce
Sezonu co sezonu je to stejné, Synkovy ruce si musí zvyknout na vesla. Zhruba čtrnáct dní trvá, než ztvrdnou mozoly. Mezitím veslaři trpí. „Nejhorší je, když přijdeme z vody a ruce jsou rozedrané do živýho. Člověk se ani nemůže osprchovat, jak to pálí,“ otřepe se Ondra, když si uvědomí, co ho čeká. Může být rád, že Vltavou teče sladká voda.
„V Itálii jsme jezdívali na slané. Stačí kapka na veslu a pálí to jako čert,“ vzpomene. „Doma si pak nemůžu ani oloupat pomeranč, ta šťáva je strašně agresivní. Takže mi ho musí Pavla připravit,“ pochválí přítelkyni, která vedle dcerky Alice pečuje i o něj.
4 fotografie
