Petr Nedvěd (35) a bratr Jaroslav (37): Pletou si nás... (vlastní rodiče)

> Kdo je považoval za písničkáře a fotbalistu Nedvěda?
> Kdy je potkáte v hospodě U Tygra?
> Jaká je mezi nimi rivalita?
> Kdo je lepší v hokeji? A v šachách?

„Jsme spolu často. Kolikrát přijdu domů a slyším: Kde seš? Petr je sám, tyhle ohledy brát nemusí,“ přiznal bez okolků starší Jaroslav, když je deník Aha! vyzpovídal ve společném rozhovoru.

Sázíte se mezi sebou?
Jaroslav: „Hlavně v golfu. Vždycky o něco hrajeme, to je na tom to nejlepší. Ještě s Honzou Hlaváčem a Martinem Ručinským. Vyhraješ litr, prohraješ dva. To je různý.“

Jak jste se vlastně ke golfu dostali?
Petr: „Ve Vancouveru v Kanadě. Před sezonou každý tým pořádá turnaj se sponzory. Tam jsem k tomu čuchnul. Ale nás to ze začátku nebavilo.“
Jaroslav: „Nás bavilo jezdit na tý kárce.“ (směje se)
Petr: „Ale pak nás to chytlo. Teď chodíme třikrát čtyřikrát týdně. Na Konopiště, na Karlštejn, na Cihelny.“
Jaroslav: „Skvělý to je ale i u Petra na Floridě. Vyjdeme z garáže, kus od ní je pláž, další kus golfový hřiště. Manželky s dětma jdou na sever na pláž, my jdeme na jih na greeny...“

Říká se, že golf se stává drogou. Je to u vás také tak?
Jaroslav: „Je to něco mezi kokainem a heroinem.“ (směje se)

Bratři Hamrlíkové kdysi vyprávěli, že je mezi nimi velká rivalita, když spolu hrají. Jak to máte vy?
Petr: „Taky jsme hraví...“
Jaroslav: „Ale v golfu většinou hrajeme ve dvojicích, a to jsme spolu.“
Petr: „Občas ale něco musím skousnout.“
Jaroslav: „Nějakej můj rybníček. Nebo když to odpálím do lesa...“

Prozraďte, kdo je v kterých sportech lepší?
Jaroslav: „Já v hokeji.“ (Petr se hlasitě směje)
Jaroslav: „Poslední dva roky. Jen se podívejte na kanadský bodování. Akorát jsem za to hůř placenej.“ (směje se také)
Petr: „Budu muset do Koreje, abych ho dohnal.“
Jaroslav: „Nevím. V šachách jsem asi lepší. Já měl problém, že mě to nikdo neučil. Všechno jsem se musel učit já sám. A Petr je mladší, tak to pak ode mě odkoukal. A skončilo to tak, že žák přerostl učitele...“

Jaké sporty vlastně spolu hrajete?
Jaroslav: „Všechno. Tenis, golf, squash, na kola spolu chodíme. V Jizerkách. Tam si měříme časy... Ale všechno nejde stíhat. Kdyby měl den padesát hodin, tak klidně budeme lítat i vzducholodí.“

Hodně vás láká šance zahrát si spolu zase ve Spartě?
Petr: „Předběžně jsem domluvenej. Jestli nepřijde nabídka z NHL.“
Jaroslav: „Vždycky jsme se o tom bavili, že bychom chtěli hrát spolu. A tohle už je asi poslední možnost. Já už se asi do NHL nedostanu.“ (směje se)
Petr: „Naposledy jsme spolu hráli před deseti lety, když jsem se v Pittsburghu nedohodl na smlouvě.“
Jaroslav: „Bylo by to hezký hrát zase spolu. Ale já nejdřív tu smlouvu musím dostat.“

Ještě jedna disciplína. Ví se o vás, že máte rádi plzeňské pivo. Kdo jich vypije víc?
Jaroslav: „Petr je v tomhle sportu lepší. Jednoznačně.“ (směje se)
Petr: „Jdeme na tenis, tam si uděláme žízeň. Choděj inženýři, bagristi. Tak chodíme i my. Jednou tejdně v pátek. Ale nejsou to žádný závody, to zase ne.“

Jaké máte oblíbené hospody?
Petr: „U tygra a U hrocha kvůli pivu, ke Svatému Václavovi chodíme na jídlo. Těch hospod v Praze je spousta, všechny se ale nedají oběhnout, zvlášť když chodíte jen jednou tejdně. To jdete pak do tý »svojí«.“

Máte stejné příjmení jako známí čeští folkaři Jan a František Nedvědovi. Jak jste na tom se zpíváním?
Petr: „No nijak. Ale před deseti lety si mě s nimi spletli policajti. Ptali se mě, jestli nejsem ten zpěvák. Věděl jsem, že takoví zpěváci existují, ale neznal jsem žádné jejich písničky. Snad se jich osobně nedotknu. Kdo nezná toho, kdo vyprodal Strahov, je trochu barbar... Tejden potom jsem je viděl v televizi. Tak jsem se musel smát, jak si mě s nimi mohli poplést. No každopádně mi to jejich jméno moc nepomohlo...“ (směje se)
Jaroslav: „Já jsem zase jel jednou na golf na Karlštejn, měl jsem Petrovo auto. U Berouna jsem jel sto devadesát a taky mě chytli policajti. Pak mi říkali: Nedvěd, jo? Tyhle fotbalisti všichni jezděj strašně rychle... Ale pokutu jsem nedostal.“

Nepletou si lidé i vás vzájemně? Vždyť máte úplně stejné vlasy. To je náhoda? Nebo jste to od sebe odkoukali?
Petr: „To jsou paruky (směje se). Ba ne. To máme po mámě, ta má kudrnatý vlasy.“
Jaroslav: „My vždycky nosili krátký. Ale já se v Koreji a Rusku bál jít k holiči. A teď se holiči zase bojí mě.
Petr: „Ale pletou si nás jen po telefonu. Hlavně máma s tátou. Volám z Ameriky a oni si minutu myslej, že mluvěj s Jardou. Teprve pak mě poznaj.“
Jaroslav: „Dřív jsme rovnou říkali: ´Tati, to jsem já.´ Ale teď je v tom necháváme... Táta se ptá: ´Kolik jste hráli?´ Já řeknu: ´Čtyři dva.´ A on: ´Ty jo, proti Coloradu to není špatný... Tak si přisadím: ´Nó, jel jsem sám na bránu, ale nedal jsem...“

Autor: Radek Lain
Foto Aha! – Denisa Hamerníková