Karel Brückner: Jako tři opice - HLUCHÝ, NĚMÝ, SLEPÝ!

Tohle sedí na střídačce fotbalové reprezentace

Tohle teď dřepí na střídačce fotbalového nároďáku. Vždyť je znáte, tři chytré opice, symbol klamu a neupřímnosti… Tak vykutálený je Brückner a všichni to vidí. Jak jinak si vyložit poslední výroky renomovaného trenéra v rozhovorech, jež vzácně poskytl?

Resumé je jasné: Brückner nechce vidět, co hráči za jeho zády dělají. Je slepý a ochotně jim věří. „Čech řekl, že žádné slečny nebyly. A Rosický: Trenére, nebyla žádná pitka, bylo tam víno i pivo, ale já osobně jsem si nedal nic. Tohle mužstvo se umí chovat,“ zmínil v rozhovoru pro MFDnes. Ne naivní, ale neupřímné. Za tím přece každý musí vidět kalkul: Já podržím hráče, oni podrží mě. A spolu tuhle káru potáhnem dál…
Ale všichni vědí, že to byl obrovský průšvih. Jen Brückner to teď sveřepě sune do vytracena.

Trenér národního týmu ani neslyší. Zacpává si uši, aby nemusel poslouchat kritiky. „Někdy to není kritika, ale špinavosti. Je to zákeřné,“ má dojem. Po jeho odstoupení houfně volají odborníci i fanoušci. „Vyhodnotím si sám, kdy mám odejít,“ uvažuje přesně v dimenzích klimatu českého prospěchářství. Zároveň nechce vidět a slyšet, že nemá národnímu týmu co dát. Připomíná úspěchy, krachy rád bagatelizuje. Kašle na lidi, fotbal si hraje pro své potěšení.

A proč si zacpává ústa? Rozhovory dává jen výjimečně a jen vybraným, nezdůvodňuje chyby, nejraději by o svém fotbale nemluvil vůbec. Vzpomeňte, jak ve chvílích nervozity na loňském MS odpovídal úsečně: „To jsou interní věci týmu…“

Chová se podobně jako manažer reprezentace Vlastimil Košťál. Oba k nároďáku přistupují jako ke své firmě. „Rezignace? Neuvažoval jsem o ní, to byl jen takový povzdech. Vždyť by to byla zbabělost,“ prohlásil čtrnáct dní poté, co skutečně veřejně připustil možnost odchodu. Možná je i lepší, že nemluví…

Ta orientální alegorie falešnosti sedí jak ulitá. Trenére, poznáváte se v těch notoricky známých figurkách? Stejně jako vy nevidí zlo, neslyší zlo, neříkají zlo…

NESLYŠÍ

Kdekdo by mu řekl, že flám po německém propadáku nebyl první. On toho nedbá. Kdekdo mu řekne, že mu unikají moderní trendy. On to nikdy neuzná. Například jeho teze, že s hrou na Kollera si soupeři pořád nevědí rady, už dávno neobstojí. Vzpomeňte na Řecko v semifinále ME 2004, nebo na nedávný zápas s Němci...

NEMLUVÍ

Když se zrovna nehrají zápasy kvalifikace, zaleze do ulity a mlčí. K fanouškům se nedostane nic z jeho názorů, trenér se totiž s novináři nebaví. Několik měsíců o Brücknerovi nevíte. Smutné je, že se mnohdy nebaví ani s hráči, již nepatří zrovna mezi jeho vyvolené. „Nezavolal za celý rok,“ slýcháme od fotbalistů, kteří nechtějí prozradit své jméno. „Ani se nezeptal, jak se mám. Jen mi podal ruku a stejně se díval jinam,“ řekl ale na rovinu Lokvenc.

NEVIDÍ

Nevšiml si fotografíí v novinách, kde jeho fotbalisté, jichž se zastává, mají v ruce piva, otevírají dámské návštěvě a po hotelu v pět ráno korzují šlapky? Dobrá, asi nečte pozorně. Ale že si spletl patro, kde jeho tým bydlí?! A že se o průšvihu, podle svých slov, dozvěděl až půl dne po zveřejnění v tisku?! To jen signalizuje značnou míru nevědomí a ignorování okolí.

Autor: (mich)
Foto Aha!: Denisa Hamerníková