Peter Pucher: Znojjmo? Polil ho pot!

Nastoupí proti týmu z města, v němž našel druhý domov

-U »Pepeho« si pochutnávají bývalí spoluhráči
-Na kdy si schovává zlaté rukavice?
-„ Jiří Dopita? Pohodový chalan,“ říká

Šel jsem rychle do lékárny, koupil jsem si nějaký léky na pocení a tablety na cucání,“ popisoval. Jako by jeho tělo svádělo souboj s tím, že nastoupí proti týmu, v němž se proslavil v extralize a odehrál za něj sedm a půl sezony.

Když na vás sedne nemoc zrovna před play off, to je nepříjemná lapálie, že?
„Ježíši, to určitě. Měl jsem rýmu, pobolívala mě hlava. Naštěstí jsme v pátek měli den volna. Ležel jsem v posteli, potil jsem se a posiloval se vitamíny. Snad dnes nastoupím.“

Proti vám bude stát tým Znojma, v němž jste donedávna a hlavně dlouho působil. Jaké to pro vás bude? Loni už jste zažil něco podobného, když jste hrál proti svému hokejovému dvojčeti Uramovi…
„Těžko obojí srovnávat. Snažím se to nevnímat, i když bych si spíš přál, abychom hráli proti někomu jinému. Je to určitě zvláštní.“

Zvlášť když ve Znojmě pořád bydlíte…
„Naštěstí mi tenhle souboj lidi nepřipomínají. Bydlím tam od té doby, co jsem někdy v roce 1999 do Čech přišel. Našel jsem si tam přítelkyni, mám to město hrozně rád.“

Jak často se vracíte domů z Pardubic?
„Když máme jeden dva dny volna, vyrazím. Jinak se snažím být v Pardubicích. Domů to mám 170 kilometrů. Dá se to jet docela rychle. Není tam sice žádná dálnice, ale už tu cestu docela znám.“

Na jakou sezonu ve Znojmě vzpomínáte nejraději?
„Co se týče úspěšnosti asi na tu loňskou, kdy jsme získali bronzové medaile. Kolikrát jsme do semifinále měli blízko, ale měli jsme smůlu a skončili jsme těsně před ním, ať už nás zastavila Slavia, nebo Zlín..“

Už je to řádka let, vybavíte si vůbec, kdo tenkrát byl ve Znojmě, když jste tam přišel?
„Jasně. Někteří tam hrají pořád, Karel Plášek nebo Radek Haman. Shodou okolností jsem se ve čtvrtek v přípravě s Hradcem Králové potkal s Patrikem Finkem, který se Znojmem postoupil do extraligy a první rok, dva jsme spolu hráli.“

Loni jste hrál v jednom týmu s Jiřím Dopitou. V čem tkví ta jeho síla v play off, o níž se mluví?
„On se umí v těch důležitých zápasech vybičovat k velkým výkonům, to je jeho velká zbraň. Víc asi nemá cenu dodávat. Na to, kolik úspěchů má za sebou, by se mohl chovat jinak. Ale on je to hrozně pohodový chalan. To mě potěšilo.“

Nelze si nevšimnout zvláštnosti ve vaší výstroji: bílých rukavic. V takové barvě nehraje v extralize snad nikdo. To je ještě pozůstatek éry celobílých dresů Znojma?
„Můj kamarád je vyrábí vysloveně mně na míru, mám v nich ruce fantasticky chráněné. Bílou jsem si tenkrát zvolil, protože se mi líbila, byla to shoda náhod, že ladila s dresem. Mám těch barev víc, ještě oranžové a zlaté, ale bílé jsou nejhezčí.“

Ty zlaté si šetříte na nějaký významný zápas?(směje se)
„To ne. Kamarád mi je udělal proto, abych viděl, že i taková barva na ně jde. Ony se trochu mění, když na ně zasvítí světlo, mají jinou barvu. Možná na ně jednou dojde...“

Ve Znojmě jste měl i kavárnu Pepe 33, kterou jste nedávno prodal. Zastavíte se tam občas?
„Sem tam ano. Prodal jsem ji kamarádovi. Vím, že se tam občas zastaví Radim Bičánek, Jirka Trvaj nebo Jirka Beroun. Kamarád mi vždycky hlásí, když se u něj sejdou na obědě.“

Nedávno jste v Pardubicích podepsal novou smlouvu, na pár let tam zakotvíte. Nenapadlo vás otevřít podobný podnik i tam?
„Vůbec ne. Během sezony se snažím co nejvíc se soustředit na hokej. My už jeden podnik máme s bratrem v Prešově. A otevřít ho tady? To je daleká budoucnost. Uvidíme, co bude.“

V Čechách žijete už více než sedm let, máte českou přítelkyni. Přemýšlíte o tom, že se tu usadíte natrvalo?
„Na to rozhodnutí je čas. Mám tady rodinu, v Prešově mám zase malého syna, za kterým se snažím jezdit co nejčastěji. Vídáme se velmi málo, což mě velmi mrzí. Ale bohužel je to dost velká dálka a času je málo. Momentálně je ale můj domov ve Znojmě.“